Dávné italské Pompeje vzbuzují vlnu emocí již po několik generací. Jejich dojemný osud v lidských srdcích rozproudí pocity, které možná prožívali obyvatelé, když stáli tváří v tvář jisté smrti, jejíž podobu si nejspíše nepředstavovali ani v nejniternějších nočních můrách. Existence tohoto starověkého města je protkána hrozivým zánikem, který však nikdy neopustil povrch planety a nepropadl se v zapomnění. Jako strašlivý důkaz katastrofy, jež město postihla 24. srpna 79 (některé zdroje uvádějí spíše 24. října), byla na místě zanechána lávou mumifikovaná těla obyvatel, stejně tak zakonzervovaná stavení a jejich vybavení.
Pompeje byly vystavěny na lávovém pahorku v úpatí Vesuvu tyčícího se do výše 1281 metrů. Tenkráte však převládal názor, že sopka je již vyhaslá a není žádným nebezpečím. I když se čas od času objevily otřesy země a v roce 69 bylo dokonce 60% města srovnáno se zemí, nikdo těmto varovným signálům nevěnoval pozornost. Ani když vyschly všechny studny a ohnivé pařáty se v podzemí připravovaly na smrtonostný rej.
Ve druhé polovině roku 79 erupce vypukla naplno, z Vesuvu vyhřezly plameny a den se proměnil v noc. Slunce bylo zastíněno popelem, který ulehl i na všechno živé. Výbuch trval tři dny, byl doprovázen tsunami a zanechal město pohřbené pod šesti metry prachu a kamení.
A photo posted by Путешествуй смело (@molegusmsk) on