Pokud jste viděli film Interstellar, ve kterém režisér Christopher Nolan provádí diváky vesmírem, zajisté jste si všimli překrásného vizuálu. Nejspíše jste přičítali zásluhu zelenému plátnu, ale opak je pravdou. Nolan je známý tím, že se zelenému plátnu vyhýbá jakkoliv je to jen možné, což se o většině režisérů bohužel říci nedá. Veškeré objekty ve filmu jsou tedy reálné. Kosmická loď byla postavena v ateliérech, kukuřičné pole bylo skutečně vypěstováno a ani roboti TARS a CASE nebyli vytvořeni pomocí počítače. Jedinou výjimkou se stal vizuál vesmíru a černé díry, na jejichž výsledné grafické simulaci pracoval tým třiceti lidí celý jeden rok. V době, kdy byl film natočen, se jednalo o nejpřesnější vizualizaci černé díry vůbec.

Mezi scény, které byly natočeny bez zeleného plátna, patří i scéna v knihovně, neboli v teseraktu. Čím je ale teserakt v Interstellaru? Z filmu víte, že postava Coopera, kterou ztvárnil Matthew McConaughey, se vydala do černé díry. Cooper se ocitl v prostoru – teseraktu – v podobě knihovny, který mu ukazoval jediné místo v prostoru, a to pokoj jeho dcery Murph, ale ve více časových okamžicích. Jinými slovy se jedná o konstrukci, která umožňuje vnímat čas jako fyzický rozměr.

Christopher Nolan se rozhodl scénu opravdu postavit a vy se tak můžete podívat, jak celé natáčení probíhalo. V konečném výsledku bylo sice pár vizuálních efektů přidáno, ale interiér je skutečný. Filmovou scénu si můžete připomenout v následujícím videu.

CHRISTOPHER NOLAN – REŽISÉR A SPOLUAUTOR SCÉNÁŘE

„Teserakt ke konci filmu patřil k nejkomplikovanějším návrhům ve filmu. Začali jsme jím a dokončili ho až jako poslední. Šlo o velkou scénu, která se musela postavit, trvalo to dlouho. Jeho složitosti asi publikum neporozumí hned během prvního sledování filmu, protože vychází z konceptu potlačení prostorové dimenze a náhrady času za jednu z prostorových dimenzí, čímž vzniká pole zobrazující čas jako prostorovou dimenzi. Ale byl jsem přesvědčený, že když najdeme správnou sadu pravidel a matematický princip, a pokud je při konstrukci dekorací dodržíme a doplníme rozšířením scény pomocí vizuálních efektů, publikum vycítí logiku v pozadí.“

NATHAN CROWLEY – VEDOUCÍ VÝPRAVY

„Zkoušeli jsme řadu různých postupů ve snaze vizualizovat teserakt a jeho geometrii. Nejdříve jsem požádal o postavení nekonečné rychle, což je vlastně řada krychlí s polopropustnými zrcadly. Snažili jsme se teserakt vizualizovat z pohledu nekonečné geometrie. Byl to první model, od kterého jsme se mohli odrazit. Nebylo to ono, ale byl to dobrý výchozí bod, abychom ukázali ostatním, kteří na filmu pracovali, o jaké surreálno usilujeme. Získali jsme tak výchozí bod, ale trvalo dlouhou řadu měsíců pokusů v jiných směrech, než jsme se k tomu vrátili jako k důležitému prvku celkového návrhu. Mezitím jsme vyrobili řadu různých modelů. Modeláři nám vyrobili objekty roztažené v různých osách.  Náhle jsme se dostali do bodu, kdy něco obrátíte vzhůru nohama a řeknete si: „Jo, to je ono.“ To návrh posunulo kupředu a umožnilo nám to skutečně ho zakreslit. Dlouho jsme bádali, než jsme došli k finální sadě pravidel, a to už velice pozdě. Už jsme byli v bodu, kdy jsme museli něco zbudovat, abychom vůbec měli kde natáčet. Bylo to dramatické, protože to bylo náročné z hlediska návrhu, a pak to bylo náročné i fyzicky. Všichni si museli uvědomit, že vytvoříme roztahovací nábytek a že se místnost bude roztahovat ve všech osách. Měla 25 nebo 30 metrů na 20 metrů. Byla to obrovská scéna. Pak ale začal dlouhý a pracný proces zaznamenávání tvarů každičkého předmětu v místnosti a jeho digitální reprodukce. Pak jsme z těchto tvarů vytvořili ty extrudované, které pojily jednotlivé verze místnosti dohromady. A poté to celé museli výtvarníci postavit v reálu. Mysleli jsme, že je jen nakreslíme. Nakonec jsme ta spektra vytiskli a obalili. Byla to obří scéna s protaženými prvky.“

HOYTE VAN HOYTEMA – HLAVNÍ KAMERAMAN

„Ze všech sil jsem se snažil, aby to působilo reálně, aby směr světla, rozlévání světla a okolní světlo – aby to všechno působilo, jako že to vychází z oken. Na každičkém povrchu interiéru běžela projekce. V posledních pár týdnech jsme současně provozovali snad nějakých 15 projektorů. Některé scény byly nasvícené čistě jen projektory.“

GEORGE COTTLE – KOORDINÁTOR KASKADÉRŮ

„Pro mě teserakt znamenal asi tři nejdelší týdny mé kaskadérské kariéry. Vyžádalo si to spoustu práce s dráty. Hodně času visení v postroji. Matthew v něm trávil celé hodiny, všechny ty dekorace mu rozhodně pomohly při hereckém výkonu, protože konečně mohl pochopit to, co bylo ve scénáři jen jako extrémně abstraktní koncept. Pochopil, jak s tím prostředím může pracovat. A to bylo důležité.“

TESERAKT – PRŮBĚH NATÁČENÍ

Pokud byste po přečtení předchozího textu byli stále zmatení a neuměli si výrobu teseraktu představit, pusťte si následující video, které vám celkový průběh natáčení odhalí. V dnešní digitální době, ve které natáčení před zeleným plátnem využívá stále více režisérů, je Nolanova práce v opravdovém interiéru úctyhodná a ohromující zároveň. Zvláště pokud se jedná o sci-fi film odehrávající se převážně ve vesmíru.

Zdroj/Source