Když jsem letos na konci února s rodinou a přítelem navštívila Sladovnu v královském městě Písek, konala se zde výstava S jídlem si (ne)hrajem. Očekávala jsem klasické nezajímavé procházení galerií, kusy starého jídla a popisky, které budou říkat co, jak a proč. Dnes při prohlížení fotografií (s odstupem jednoho měsíce) musím říct, že vše co se v té galerii nacházelo bylo okouzlující, nádherné, poučné a nezapomenutelné! I když byla výstava převážně určená dětem, věřte, že i dospělí zde zapomněli, co znamená slovo nuda.
[adrotate banner=“1″]
Vchod do Sladovny
Sladovna, tedy současná městská galerie, byla v letech 1864 – 1973 výrobnou sladu pro pivovary v Písku a Protivíně. Poté budova sloužila jako skladiště, chátrala a konečně v letech 2005 – 2007 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Nyní slouží jako kulturní objekt, kde se nachází výstavní plochy, stálá expozice české ilustrace pro děti a tvorby píseckého rodáka Radka Pilaře, otce Rumcajse, a šest nádherných galerií, u kterých naše dobrodružství začalo.
Budova Sladovny
Jízdou výtahem do čtvrtého patra , tedy posledního patra budovy, jsme prohlídku zahájili. Zde probíhala výstava obrazů, která se zmiňovanou výstavou S jídlem si (ne)hrajem nesouvisí. Každopádně se zde nacházely úžasné polštáře v podobě kamenů, které jsme si museli vyzkoušet.
Polštáře v podobě kamenů
Třetí a druhé patro patřilo již zmíněné výstavě S jídlem si (ne)hrajem. Z místností byl slyšet rachot hrnců, drnčení příborů o skleničky a vařečka bušící do poklice. Všude pobíhaly děti, občas rodiče, ale ty jste většinou viděli na lehátku, jak si dávají “dvacet“.
První místnost a expozice S jídlem si (ne)hrajem
Šipky, které skrývaly motto, vás provázely celou hlavní výstavou
Nebojte se, mezi tím vším rachotem se nacházel i personál, který na všechno dohlížel, takže rodiče bezohlední opravdu nebyli. Navíc mi došlo, jak je to dokonalé! Rodiče si odpočinou, děti jsou radostí bez sebe a ještě budou chytřejší než dříve, protože celá výstava je skvěle naučně propracovaná. Vysvětluje dokonce i důležitost vody, nebo jak se kdysi správně sklízelo obilí. Nechyběla ani kuchyňka s možností výroby vlastní pizzy nebo bílého bramborového chleba.
Popisek u kapky vody
Kuchyňka
Bitva o záhon plný jahod? Nasaďme cedník na hlavu, struhadla na tělo, do ruky poklici a hurá do boje! Bohužel nevím, jak bitva dopadla, protože mě uchvátily nádherné postavičky z kuchyňských potřeb. K vidění byla například “cedníkoželva“ nebo snad “cedníkosaurus“. Nejkrásnější byli ale roboti, kteří na vás koukali po celou dobu pobytu v místnosti. Pro děti pak byla také možnost využití barevného kolotoče, prolézaček, loutkového divadla a mnoha dalších nádherných aktivit.
[adrotate banner=“1″]
Rytíř vyzbrojen za pomoci kuchyňského náčiní
Jahodový záhon
Oblíbení roboti
Popisek k robotům
Velice zajímavý kolotoč
Byla jsem tak ohromena, že se mi ani nechtělo výstavu opustit. Vím, že to byla určena převážně dětem, ale můj obdiv patřil hlavně celému zpracování. Dokonalé! A dokonalá byla i poslední prohlídka, a to stálých expozic. První místnost patřila české ilustraci pro děti. K vidění byly informace o autorech, ale také známých knihách například: Povídání o pejskovi a kočičce, Mach a Šebestová, Broučci nebo klasické pohádky od Josefa Lady. Uprostřed místnosti byla zavěšena houpací bublina, a co mě opravdu zaujalo byl obrovitánský stůl s interaktivní obrazovkou, která nabízela mnoho otázek k tématu expozice, správné odpovědi bylo možné vybrat speciálními ovladači.
Soutěžní stůl
Česká ilustrace pro děti
Velká pastelka s popiskem Radek Pilař určuje směr k poslednímu místu naší prohlídky. Představuje nám otce Rumcajse i Rumcajse samotného. Nechtělo se mi budovu opouštět, tak jsem využila velký gauč s televizí a shlédla pár dílů oblíbené pohádky. Věřte, že odejít by se nechtělo ani vám.
Život Radka Pilaře
Odpočinkové místo v expozici Radek Pilař
Knihy o Rumcajsi, Mance a Cipískovi
Prohlídka se chýlila ke konci. Myslím si, že každé město by mělo uvažovat o něčem podobném. Dětem svítila očka, bavily se a zároveň nenásilnou formou vzdělávaly. Pokud vám někdo někdy řekne, že s jídlem se nehraje, nevěřte mu. Do konce dubna 2014 máte možnost zjistit, že to tak není, alespoň v písecké Sladovně. A pokud to nestihnete, mám důkazy v podobě fotografií!
[adrotate banner=“1″]