Dobří umělci mají svůj vlastní charakteristický, rozpoznatelný styl, který zdokonalují po celá desetiletí. To ale neznamená, že malují celý život jen jedním způsobem. Malíři experimentují, zpracovávají vliv jiných umělců, procházejí různými tvůrčími obdobími. Například první plátna zakladatele kubismu Pabla Picassa se dost věrně podobala originálu a teprve později se lidé na jeho obrazech začali proměňovat v geometrické tvary.
#1 Kazimír Malevič
Světoznámý umělec se snažil tvořit téměř ve všech modernistických stylech své doby. Každý styl nějak integroval do své tvorby, ale nezůstal u nich, snažil se vytvořit něco nového, jedinečného.
V roce 1913 Malevič při navrhování futuristické opery namaloval na zadní stranu kulisy černý čtverec, který měl symbolizovat vítězství člověka nad přírodou, vítězství racionálního nad spontánním. Přestože si toho obrazu nikdo nevšiml, po dvou letech ho znovu představil, tentokrát na výstavě v Petrohradě. „Černé náměstí“ se okamžitě stalo senzací a rozdělilo život umělce na „před“ a „po“.
#2 Andy Warhole
Warhole měl svou vlastní představu o umění: věřil, že by mělo být přístupné a srozumitelné každému. Když dosáhl popularity jako ilustrátor, začal kreslit láhve Coca-Coly, dolarové bankovky a poté vydal celou sérii děl zobrazujících plechovky Campbellovy polévky, které se později staly jeho charakteristickým znakem. Po dvou letech se konala výstava jeho nejlepších děl a byl zařazen mezi mistry pop-artu.
#3 Pablo Picasso
Picasso po sobě zanechal obrovské množství obrazů, některé z nich jsou na seznamu nejdražších obrazů na světě. První mistrova díla se maximálně podobala originálu. Později ale přešel k novému žánru – kubismu. Začal zjednodušovat rysy lidí a předmětů a nakonec je zcela přeměnil na geometrické bloky. Jak sám řekl: „Zobrazuji předměty tak, jak o nich přemýšlím, a ne tak, jak je vidím.“
#4 Jackson Pollock
Na raných Pollockových plátnech stále rozeznáme lidské postavy nebo obrazy zvířat, přírody. Po seznámení s Pablem Picassem se ale Jacksonova díla stávaly stále symboličtějšími.
Po druhé světové válce chtěl umělec najít nový způsob, jak vyjádřit emoce a popsat realitu. K zobrazení svého vidění světa začal používat techniku rozstřikování barev, kterou vynalezl. Tato metoda není tvořena náhodnými formami, umělec přesně věděl, kde se má ta či ona skvrna objevit.
#5 René Magritte
Stejně jako mnoho dalších umělců prošel Magritte ve své tvorbě několika obdobími, během nichž měnil barevné schéma a celkový styl obrazů. Během válečných let („Renoirovo období“), byla jeho díla plná jasných, slunečných barev: takto chtěl lidi inspirovat lidi a dodat jim naději na lepší budoucnost.
V poválečném období – v době konečného formování Magrittova stylu – se barvy na jeho plátnech staly mnohem pochmurnějšími. Hlavní postavou jeho obrazů byl muž v buřince, který se buď k divákovi otočil zády, nebo měl zakrytý obličej. Předpokládá se, že to vše jsou autoportréty samotného umělce.
#6 Salvador Dalí
Než dílo Salvadora Dalího nabylo lehkého nádechu šílenství, studoval král surrealismu mnoho let tradiční malbu a dlouho se v tomto stylu zdokonaloval.
V roce 1929 se stal členem Surrealistické společnosti a tento styl se od té doby projevoval prakticky ve všech jeho obrazech. Surrealismus mu umožnil přesně vyjádřit nepolapitelné: jeho myšlenku, emoce, sen nebo strach.
#7 Joan Miro
Miro, ač unášen různými trendy evropského umění, se snažil zachovat si svůj osobitý styl. Kubismus výrazně ovlivnil jeho ranou tvorbu: v jeho malbě té doby převládají geometrické formy.
Koncem 20. let nastává v jeho tvorbě etapa surrealismu. Opouští obvyklé způsoby malby a vytváří svět podivných tvorů. Začíná spojovat fikci a realitu a mluví jazykem geometrických tvarů, který má symbolický až mystický význam.
#8 Wassily Kandinsky
Zpočátku se velký malíř snažil zachytit předmět tak, jak reálně vypadá. Jednoho večera však Kandinsky uviděl obraz opřený o dveře dílny a byl ohromen fantastickou kombinací barev. Když mu došlo, že jde o jeho vlastní dílo převrácené naruby, uvědomil si, že není důležité, co je zobrazeno, ale jaké emoce to v divákovi vyvolává. V jeho tvorbě tak začalo období abstraktní malby. Postupem času dokonce vyvinul vlastní teorii o emocích, které každá barva představuje.
#9 Marc Chagall
Rané obrazy tohoto umělce byly malovány geometrickým způsobem, ale už tehdy kritici poznamenali, že jeho práce se od tvorby jiných kubistů liší. Po setkání s Bellou Rosenfeld, jeho budoucí ženou, se v jeho obrazech dostává do popředí téma tryskající lásky k ní, objevují se symboly judaismu.
Postupem času se Chagallův styl kresby stává uvolněnějším a měkčím. Prvky na plátnech jako by se vznášely a přidávaly se k barevným vizím.
#10 Otto Dix
Německý avantgardní umělec byl považován za nejbrutálnějšího satirika meziválečné éry. Sám autor se označil za realistu. Před válkou se Dix inspiroval přírodou, Biblí, Goethem a Nietzschem, což se odráží na jeho plátnech.
Dvacátá léta byla pro Dixe dobou ohromného úspěchu. Stal se oblíbeným portrétistou. Navzdory tomu, že ve svých karikaturách nikoho nešetřil, se mnozí snažili u něj objednat svůj groteskní obraz.
#11 Amedeo Modigliani
Po celý život tvořil portréty. Nešlo mu ale tolik o vystižení fyzických rysů, vždycky se snažil ve svých obrazech zprostředkovat duši člověka, proto maloval pouze ty lidi, jejichž osudy dobře znal.
Seznámení se sochařem Constantinem Brancusim a vášeň pro africké sochařství měly obrovský vliv na Modiglianův umělecký styl. Obličeje na jeho plátnech začaly měnit svůj tvar a získaly hrubé, ale výrazné linie.
#12 Piet Mondrian
Pokud porovnáme díla raného a „klasického“ Mondriana, bude se zdát, jako by je vytvořili dva různí lidé. První obrazy jsou docela realistické, ale toto období netrvalo dlouho.
V roce 1911 se seznámil s kubisty a postupně začal vytvářet kompozice založené na horizontálních a vertikálních liniích, protože tak chtěl dosáhnout jasnějšího obrazu „čisté reality“. Všechna jeho díla této doby jsou věnována jedinému cíli – hledání tajných znalostí, které mu poskytnou jasné pochopení okolního světa.
#13 Henri Matisse
Formování tohoto umělce bylo ovlivněno impresionismem, ale Matisse u tohoto směru nezůstal. Rozhodl se, že bude klást důraz především na barvy, zatímco drobné detaily jsou nepodstatné. A už jeho první obraz v tomto stylu vzbudil značný rozruch.
Seznámení s Pablem Picassem znatelně ovlivnilo jeho následující obrazy, v nichž začal převládat kubismus a geometrie. Po inspirativním výletu do Maroka se na Matissových plátnech objevují světlé figurální kompozice a barvy spolu ostře kontrastují.
#14 Edvard Munch
Munchova první plátna se nesla v realistickém duchu. Pak se ale začal soustředit spíš na to, jak vyjádřit své dojmy a zprostředkovat emoce, než na přesnou podobu s originálem a detaily. Od roku 1880 získal Munchův typický „expresionistický“ styl konečnou podobu: zjednodušené formy, symbolické zápletky, expresivní linie.
