[adrotate banner=“38″]
Nick Seluk je autorem stránek The Awkward Yeti, na kterých publikuje své krátké komiksy. Jedna část je věnována yettimu Larsovi, kterému se každodenní společenské interakce vždy jakýmsi způsobem vymknou z ruky. Od těchto stripů je odvozený komiks o střetech mozku a srdce, kde mozek zastupuje cynickou a společností ovlivněnou část, srdce je naopak impulzivní a věčně optimistické. Tím to ale nekončí, Nick tvoří komiksy i o dalších orgánech. Někdy personifikuje i zvířata, nebo dokonce i kameny. Žádný jeho komiks nepostrádá vtip ani originalitu a možná se někteří v těchto krátkých stripech najdeme.
„Mám obavy ohledně naší finanční situace.“
„Tak si pojďme koupit něco naprosto skvělého, co ti zažene stres!“
„Srdce, co se stalo?“
„Vidělo jsem zprávy.“
„Jen mě nech rychle zkontrolovat Facebook a pak půjdeme.“
„A co e-mail a Twitter?“
„A jo, díky.“
„A nezapomeň na Facebook!“
„Na ten jsem se díval jako první… Ale máš pravdu, něco se mohlo změnit.“
„Co děláááš?“
„Uklízím TVŮJ nepořádek.“
„Není čas uklízet! Musíme se bavit!“
„Jsi neuvěřitelné! Co si naši přátelé pomyslí?“
„Tak si prostě najdeme nové přátele!“
„Pojďme založit kapelu!“
„Kapelu? Nemyslím si, že jsme na to připraveni.“
„Máš pravdu. Potřebujeme tetování!“
„Potřebujeme technické porozumění hudební teorii!“
„Vypadáváš z kapely!“
„Jak tady jen můžeš sedět a hrát samo videohry?“
„Miluju videohry!“
„Proč? Dávají ti jen falešný dojem důležitosti!“
„Můžeš být Hráč 1.“
„Dobře, pojďme na to.“
„Když změníš úhel pohledu, všechno může být nádherné. Dlouhé stéblo trávy, dokonce i tahle ošklivá květina. Nenech společnost ti diktovat, co si myslet.“
„Pořád ale musíme ten trávník posekat!“
„Nesnáším práci! Pojďme domů! Zešílím! Šíleně se nudím!“
„Je teprve deset ráno… Pomohlo by, kdybychom hodinu hráli online?“
„Jo…“
„Srdce, jen ti připomínám – jsme tu pouze pro JEDNO tričko.“
„Jo.“
„Nikde se netoulej, seženu ho a za pět minut odcházíme.“
„Jo.“
„Rozumělo jsi?“
„Jo.“
„Dobře, tohle by mohlo sloužit našemu účelu. Srdce?“
„Neboj! Mělo jsem kupón!“
„Pojďme do Muzea umění.“
„Miluju umění!“
„Musíme si oprášit znalost historie umění.“
„Ne, potřebujeme si oprášit dívání se na věci!“
„Nebyla by to zábava, kdybychom se jednou za čas zapojili do inteligentní konverzace?
„Ach, chudáčku… Ty nevíš, co znamená zábava.“
„Díky, že jsi mě vzal do bazénu! Teď se pojďme bavit!“
„Myslím, že zůstanu tady. Jsem nesmělý.“
„Koho zajímá, co si lidé myslí?“
„Jen nechci, aby lidé zírali na moje vrásky.“
„Hlupáčku, nikdo se na tebe nechce dívat!“
Dospělácké zodpovědnosti / Totální hlouposti
„Tudy, srdce.“
„Ty se opovažuješ jíst, když nedávám pozor? Kousněte ho! A ještě jednou! Do toho stejného místa! A teď kousněte do tváře, ať to vypadá jako nehoda.“
„Ty ssstvůro!“
„V televizi nedávají nic dobrého!“
„Ale samozřejmě že ano. Jen musíme přepínat mezi kanály, dokud nezmizí naše standardy.“
„Mohlo bys alespoň jeden den zkusit nedělat cokoliv divného?“
„A proč bych mělo promarnit celý den?“
„Teď, když pracujeme z domova, je sebedisciplína naprosto zásadní.“
„Mluv za sebe, moulo.“
[adrotate banner=“38″]
„Doprava zdarma, když utratíme 75 dolarů!“
„Nebudeme utrácet dalších 73 dolarů kvůli dopravě zdarma!“
„Pojďme si zaběhat!“
„Nemám čas.“
„Pojďme si zaběhat!“
„Jsem unavený.“
„Jsi připravený?“
„Prší.“
„A teď?“
„Moc tma.“
„Dům hoří! UTÍKEJ!“
„Příliš horko.“
„Mozkyyy…“
„To je příšerně nemístné.“
„Za dnešek jsme neudělali jedinou věc!“
„Fíha! Ty to říkáš, jako by to byla špatná věc!“
„Nenávidím sníh.“
„Používáš ho špatně!“
„Je tu tolik věcí, které jsme měli za víkend udělat.“
„Ale mysli na ten čas, který jsme mohli promarnit!“
„Pošli to!“
„Dobře, hotovo.“
„Někdo to okomentoval! Odpověz! Olajkuj ten komentář! Dělej!“
„Hej hej hej, klídek. Když odpovíme příliš rychle, budou si myslet, že nemáme na práci nic lepšího než viset na tomhle. Pojďme na chvilku hodnotit chyby v našem příspěvku a pak se k tomu vrátíme.“