[adrotate banner=“37″]
Zdá se, že stačí natáhnout ruku a jednoduše si kresbu Itala Marcella Barenghi vyloupnout z papíru – natolik jsou jeho díla realistická. Creative Life tohoto autora již jednou představil. V následujícím rozhovoru Marcello prozradil něco o natáčení svých kreseb a také o své dřívější práci restaurátora.
Vaše kresby jsou velmi realistické. Používáte retušovací pistole. Jak se s nimi pracuje?
Retušovací pistoli používám na nějaké stínování, spíše v pozadí kresby. Umožní mi to perfektně spojit barvy bez kazů způsobených pastelkami. Musím být opatrný, riskuji, že kresbu zničím. Pistole na barvu mám rád, začal jsem je používat už jako kluk. Je to pro mě zvyk, asi jako používat vidličku u jídla. Když jsem začínal natáčet videa, pistoli jsem nepoužíval. Vypadalo to totiž komplikovaně, na kresbu jsem měl jen tři až šest hodin, list papíru byl připevněný na podložce, do toho kamera. Nakonec jsem ale neodolal a začal používat pistoli i při natáčení. Pistole samotná ale nestačí. Stejně důležité jsou tužky, pastelky, fixy.
Natáčíte všechny své kresby?
Ano. Videa jsou nedílnou součástí mé práce. Natáčím je hlavně za účelem pobavit, ale také přidat kresbě na autentičnosti. V některých případech video slouží k výuce mé techniky.
Kterou techniku kreslení máte nejraději?
Ve svých kresbách obvykle používám techniku mixed media. Mám totiž rád spojení všech možných pomůcek: pastelek, vodovek, fixů, tužek, pistolí… a to vždycky podle mých potřeb. Mám rád také olejové barvy. Olej je skoro bezchybný, až na ten dlouhý čas, který je potřeba k zaschnutí barvy.
Na svých stránkách píšete, že jste se věnoval také komiksu. O čem byl?
Kreslené vtipy a karikatury jsem kreslil v minulosti, je to už dlouhá doba. Také jsem se pokoušel o vlastní komiks, ale ten jsem nikdy nedokončil. Komiksy mám rád, nechával jsem se inspirovat skvělými autory, jako jsou Gil Kane, Serpieri, Liberatore, Corben, Bisley… Myslím ale, že to není moje cesta. Víc se kloním k ilustraci a hyperrealistickým kresbám.
Pracoval jste jako restaurátor…
Pracoval jsem s významným italským restaurátorem, profesorem Lucianem Formicou, který byl zároveň mým učitelem plastického umění. Restaurovali jsme římskou mozaiku a část římského cirku v Miláně. Byla to skvělá zkušenost, užitečná také pro mou tvorbu.