Jídlo je součástí života a tím pádem musí být i součástí cestování. I hloupý Honza byl dost chytrý na to, aby si nechal na cestu přibalit buchty, díky čemuž na ní nezahynul hlady. Co se ovšem stane, když vyrazíte místo do světa do sousedního města nebo sousedního okresu? Zcela zásadním problémem je, pokud na výlet jedete o víkendu a možná mimo období, kterému se říká turistická sezóna. Hospody jsou zavřené, ulice zejí prázdnotou a turisty zmáhá hlad.
Svačinka na nábřeží v Regensburgu může být bez racků. (Foto: Archiv autora)
Jak tomu ovšem lze předejít? Je vůbec možné nějak zajistit poživatelné jídlo někde v tramtárii, kde lišky dávají dobrou noc, veřejné osvětlení se vypíná hodinu po soumraku a jediné jídlo, které se v okolí dá koupit je utopenec a nakládaný hermelín v místní nálevně, která má k názvu restaurace Pod lípou daleko? Určitou cestu představuje plánování. Internet má dnes každý, tak proč ho nevyužít. Malér nastává, když zjistíte, že podle internetu vše vypadalo jinak. V extrémním případě je na místě vámi vybraného podniku jen obří kráter a výkopová jáma. Další varianta je následovat příklad již zmíněného pana Jana Hloupého alias hloupého Honzy. Buchty do ranečku vám dnes nikdo nedá a tím pádem se musíte spokojit s alternativním řešením. Pokud je zima a polykáte řízky s chlebem u Dunaje v místech, kde nejsou racci, je vše v pohodě, nafutrujete se a můžete pokračovat v procházce městem.
Drážďanský havran. Dokáže i nemožné. Zažene od vás holuby z celého Saska a sežere vám řízky. (Foto: Archiv autora)
Problém ovšem nastane ve chvíli, kdy se o něco podobného pokusíte třeba v parku za Zwingerem. Najdete si klidné místo u jezírka, posadíte se na lavičku, vybalíte poctivý český řízek s chlebem a zakousnete se. V tom okamžiku se k vám sletí holubi z celého Saska a začnou se zcela nebratrsky rvát o každý drobek. Ostatní turisti a domorodí Sasové kolem vás prochází a říkají si, že vykrmujete holuby. Celý výjev s vámi na lavičce a holuby hodujícími na drobcích ukončí rázným máchnutím křídel a pronikavým zakrákáním havran, který elegantně zažene holuby a ještě vám sebere řízek z ruky.
Po tvarohové pizze z Rokycan budete volat všechny svaté. Naštěstí je kostel přímo naproti. (Foto: Archiv autora)
Poslední možností, jak se najíst na výletě, je nechat vše osudu. Na výlet si žádné jídlo nebrat, nic si neplánovat a doufat ve štěstí. Pak se ale nemůžete divit tomu, že hospody jsou zavřené, nikde ani noha a jedinými otevřenými podniky jsou fast foody ve kterých se může stát cokoliv! Občas sice nevíte, jestli maso, které jíte, za života dělalo kokodák, chro-chro, bů, mňau nebo haf. Jen doufáte, že to zvíře za svého života neříkalo „Dobrý den“, což je také možné, vzhledem k tomu, že v ulicích není ani noha. Případně můžete zabrousit do podniku s nápisem Pizza Italiana Döner Kebab a dát si pizzu čtyři druhy sýra, která je spíš pizza jeden druh tvarohu. I tenhle poslední způsob cestování má však své světlé stránky! Celý život budete moci vyprávět historky a každé jídlo na výletě bude snad lepší než „Tamta pizza z Rokycan…“.