Kdo by si pomyslel, že některé z nejchutnějších lahůdek a nápojů pocházejí ze smůly v kuchyni, hladu během války a naprosté náhody. Ať už se jedná o městské legendy, mýty nebo příběhy před tisíci lety, všechny tyto příběhy jsou zábavné a poučné.
Zdroj: BoredPanda
Čokoládové sušenky
Ruth Wakefieldové došla čokoláda, když se chystala upéct čokoládové sušenky pro své hosty. Instinktivně tedy popadla čokoládovou tyčinku Nestlé a věřila, že se rozpustí a promíchá se zbylým těstem. Ale to se bohužel nestalo. Kousky čokolády se jen mírně roztavily a při tom si zachovaly svůj tvar. A tak se zrodila první várka sušenek s čokoládovými kousky. Lidé brzy začali do jejího domu v Massachusetts přicházet pouze pro v té době neobvyklou sladkost. Nestlé, které později poskytlo Ruth celoživotní zásobu čokolády od Andrew Nestle jako odměnu za tisk jejího receptu na čokoládové tyčinky.
Káva
Předpokládá se, že káva pochází z Etiopie. Starověká legenda říká, že pastýř jménem Kaldi si všiml, že poté, co se jeho kozy najedly bobulí z jednoho konkrétního stromu jsou energické a v noci nespí. Vyprávěl o tom v místním klášteře a brzy začali všichni mniši pít tento stimulující nápoj, aby neusnuli během dlouhých večerních modliteb. Krátce nato se dostala zrna na Arabský poloostrov.
Sýrové chipsy
Ve třicátých letech minulého století měla společnost Flakall ve Wisconsinu stroj, který drtil obilí na výrobu krmiva pro hospodářská zvířata, a kukuřičná zrna se používala k čištění strojů. Teplo stroje nějak způsobilo, že kukuřičná zrna nabobtnala, a když vypadly ze stroje, vypadaly jako ,,nafouknutý“ balonek. Wilson poté experimentoval s jejich recepturou, přidal do nich koření a vytvořil jednu z nejoblíbenějších pochoutek – sýrové chipsy.
Brambůrky
Jižní Americe je třeba poděkovat za samotné brambory, ale bez jednoho otráveného kuchaře bychom nekřupali lahodné chipsy. Říká se, že chipsy původně neměly být vůbec chutné. V roce 1853 se šéfkuchař George Crum rozhodl záměrně přesmažit nejtenčí plátky brambor kvůli zákazníkům, kteří posílali pokrmy se smaženými bramborami zpět do kuchyně a tvrdili, že jsou kousky příliš silné a syrové. Zákazníci však byli natolik spokojeni s křupavými bramborovými plátky, že každému rychle řekli o lahodném předkrmu a kuchaři, který ho vyrobil. Krum se tedy rozhodl otevřít vlastní restauraci.
Sýr
I když možná nikdy nebudeme znát skutečnou historii původu sýra, Mezinárodní mlékárenská asociace nám nabízí zajímavou historku. Podle této starodávné legendy se sýr objevil před více než 4000 lety a byl omylem vyroben arabským obchodníkem. Obchodník se vydal na dlouhou cestu pouští a vzal si s sebou mléko ve vaku z ovčího žaludku. Díky intenzivnímu teplu a enzymům ve vaku se mléko sráželo a syrovátka oddělovala. Cestovatel dokázal nejen uhasit žízeň, ale také si pochutnat na výsledném jídle.
Pivo
Za tento nápoj vděčíme Mezopotámcům, kteří byli před 6 000 lety velmi naštvaní na to, že zrna, která skladovali pro výrobu chleba, byla nasáklá a začala pod vlivem kvasinek ve vzduchu kvasit. Brzy si uvědomili, že nemá smysl ignorovat potenciál výroby toho, co je dnes jedním z nejstarších nápojů vynalezených lidmi.
Nachos
Městská legenda o původu tohoto občerstvení vypráví o jistém Ignaciovi „Nacho“ Anaya Garcii, který pracoval v kuchyni v Piedras Negras, když několik amerických vojenských manželek vstoupilo do restaurace na občerstvení. Nemohl najít kuchaře, a tak rychle sesmolil několik tortill se sýrem a jalapeño, kterým dal jméno Nachos especiales. Tak se objevilo oblíbené občerstvení po celém světě.
Ledové nanuky
V roce 1905 si tehdy jedenáctiletý Frank dřevěnou špejlí míchal ve sklenici sodu s vodu. Jako mají děti zvykem, pohár zapomněl venku a ten do rána zamrzl. Voilá! Nanuk byl na světě. Ochutnal ho a uvědomil si, jaký revoluční vynález vytvořil. Nakonec strávil téměř dvacet let výrobou zmrzlých pochoutek pro své přátele (a později i pro své děti), než v roce 1923 podal žádost o patent na „Pop’sicles“.
Brandy
Svět by se s největší pravděpodobností o brandy nikdy nedozvěděl, nebýt nizozemských vinařů, přesněji řečeno o jejich touze ušetřit peníze. Původně se víno destilovalo pravděpodobně za účelem konzervace a usnadnění dopravy obchodníky. Voda, která se destilací od vína oddělila, se do nápoje před pitím měla přidat zpátky. Avšak destilační proces neodstraňuje pouze vodu, ale také vede k vzniku množství aromatických látek, které výrazně mění složení destilátu.
Čokoládové brownies
Jeden z nejoblíbenějších dezertů pocházející z USA, který vynalezla Fanny Farmer, která jednoduše přizpůsobila své čokoládové sušenky tak, aby se pekly v obdélníkové formě. Jiné legendy o zrodu čokoládových brownies hovoří o tom, že kuchař omylem přidal do těsta velké množství rozpuštěné čokolády.
Worcestrová omáčka
Možná ani nevíte, jak správně se její název vyslovuje, ale pravděpodobně ji používáte jako koření. Vznikla v lékárně, když jistý lord Sandys z Worcesteru požádal lékárníky Lea a Perrinse, aby mu vyrobili stejnou omáčku, jakou poznal na svých cestách po Asii. Lékárníkům se produkt nevydařil. Nevylili ho však a uložili v sudu ve sklepě. Když ho po dvou letech opět objevili, byli příjemně překvapeni. V roce 1837 ji uvedli do prodeje.
Jogurt
Stejně jako sýr, i jogurt pocházel ze zvyku skladovat mléko v nádobách vyrobených ze žaludků různých zvířat – do mléka se dostala bakterie, která způsobila, že se mléko srazilo a stal se z něj jogurt.
Sýr Tofu
Díky neohrabanosti tohoto kuchaře ve starověké Číně došlo k náhodnému upuštění tohoto přírodního koagulantu zvaného nigari do hrnce se sójovým mlékem, které pak ztuhlo na sójový tvaroh tofu – což je potravina, kterou si užívá každý, kdo dává přednost rostlinným pokrmům. Ačkoli bylo tofu vyrobeno v Číně už před 2000 lety, do Evropy se dostalo až ve 20. století.
Vaflové kornouty
V roce 1904 bylo v St. Louis horké počasí a Arnoldovi Fornachovi, který na veletrhu prodával zmrzlinu, došly plastové kelímky – tolik byla poptávka po jeho produktu. Arnoldovi pomohl cukrář Ernest A. Humvee, jehož sortiment zahrnoval vafle. Rozhodli se je svinout do kornoutu a dát světu novou pochoutku.
Kukuřičné lupínky
V roce 1894 hledali Dr. John Harvey Kellogg a jeho bratr Will Keith Kellogg zdravé a prospěšné jídlo, které by mohli klidně jíst během vegetariánské stravy adventistů sedmého dne. Vařená pšenice, na kterou zapomněli a ztratili z dohledu, už se dávno zkazila a nepovažovali ji za jídlo. Rozhodli se však z toho udělat těsto, a když se rozpadlo na vločky, jen je osmažili. Tyto smažené cereálie se brzy staly součástí stravy pacientů Dr. Kellogga v sanatoriu Battle Creek v Michiganu, a proto bratři nepřestali s experimenty a zaměřili pozornost na kukuřici. V roce 2015 učinily celkové výnosy z tohoto objevu 13,53 miliardy $. Dodáme, že Dr. Kellogg původně inzeroval lupínky jako způsob, jak omezit sexuální energii a zbavit se sebeuspokojení.
Obohacené víno
Evropská vína v 16. – 17. století nevydržela dlouhé námořní plavby po celém světě a zhoršila se. Vinaře však napadlo přidat do něj brandy, aby se víno stabilizovalo a vydrželo teplotní extrémy. Zpočátku, mimochodem, brandy sama byla vynalezena právě pro tento účel.
Smažené Ravioli
St. Louis se nemůže shodnout na tom, která restaurace je přesně zodpovědná za vymýšlení této místní speciality, ale jak praví legenda, vynalezl ji německý kuchař, který vypil příliš vína a omylem upustil ravioli do fritézy. Pokrm se pokusil zachránit tím, že ho posypal nastrouhaným parmezánem – a hádejte co – milovali ho!
Slurpee
Omar Knedlik, majitel franšízy Dairy Queen v Kentucky, nikdy nechtěl, aby jeho zákazníci pili částečně zmrazené sycené limonády. Je to proto, že se jeho automat na limonádu neustále rozbíjel, takže musel sodu skladovat v mrazáku, někdy až příliš dlouho. Jeho klientům to však nevadilo. Ve skutečnosti pokračovali v objednávání zmrazených nápojů, které byly v mrazáku déle než obvykle. Knedlik si uvědomil, že se jeho katastrofa změnila v příležitost vydělat si peníze navíc, a proto postavil nový stroj, který záměrně vyrábí tento podivný mražený nápoj. Dávkovač ledu koupilo více než 300 společností, než získal licenci od společnosti 7-Eleven v roce 1965 a přejmenoval se na Slurpees.
Šampaňské
Vinaři ve francouzském regionu Champagne snili o tom, že budou konkurovat burgundským vínům. Příliš chladné zimy v této oblasti však zmrazily kvašení vína a proces pokračoval až na jaře. Kvasinky ožily a začaly kvasit, ale uvolnil se oxid uhličitý, což způsobilo prasknutí lahví. Ale vinaři nebyli ztraceni a začali vyrábět lahve se silnějším sklem a nyní máme co k pití na Nový rok!
Růžová limonáda
Mnozí se divili, proč jsou některé druhy limonád růžové. Říká se, že v roce 1875 Peteovi Conklinovi, prodavači nápojů v cirkuse, došla voda pro jeho slavnou limonádu. Nechtěl zavřít a přijít o zisky, a tak šel Pete hledat vodu, která by k tomu mohla být použita. Potom uviděl jednoho z mužů, který si ve vodě pral červené ponožky. Conklin si tuto růžovou tekutinu vypůjčil, nazval ji jahodovou limonádou a s lehkostí ji prodal zákazníkům. Růžová limonáda se dnes vyrábí z přírodních bobulí nebo potravinářských barev.
Tarte Tatin
Podle výzkumu byl recept na „Tart Tatin“ vynalezen v hotelu sester Stephanie (1838-1917) a Caroline (1847-1911) kolem 80. let. Sestry se jednou během přípravy klasického jablečného koláče zapovídaly s hostem, zapomněly připravit těsto a nechaly jablkovou náplň na plotně příliš dlouho. Právě tak vznikla nečekaně znamenitá zkaramelizovaná jablka, která pak už jen stačilo přiklopit těstem, upéct a skvělý koláč byl na světě.
Coca-Cola
Ukázalo se, že Coca-Cola měla být léčivým nápojem – přinejmenším tak to vymyslel její vynálezce John Pemberton v roce 1885 v Atlantě. Prodával ji jako „mozkový tonik a intelektuální nápoj“, přičemž recept udržoval v tajnosti. Neskrýval ale skutečnost, že nápoj obsahuje kokain extrahovaný z listu koky a kofein z kolových ořechů (odtud název „Coca-Cola“) . Až s příchodem prohibice ve Spojených státech se cola stala oblíbeným nealkoholickým nápojem – ale bez kokainu.
Sendvič
Jedno z nejrychlejších a nejpohodlnějších pokrmů vynalezl v roce 1762 velký milovník hazardních her John Montagu, 4. hrabě ze Sandwiche. Jednoho dne požádal kuchaře, aby mu připravil něco k jídlu, aniž by musel opustit hru. Kuchaře napadlo dát kousek hovězího masa mezi dva plátky chleba a pak už sami víte, k čemu to vedlo.
Dippin ‚Dots
Dippin ‚Dots je perličková zmrzlina prodávaná v mnoha zemích. Autorem tohoto neobvyklého dezertu je mladý mikrobiolog Curt Jones, který rychle zmrazil malé kapičky zmrzliny na bázi tekutého dusíku. Světe div se, z jeho pokusu vznikly malé zmrzlinové perličky. O několik let později otevřel Kurt stánek v Lexingtonu v Kentucky, kde prodával svou pochoutku. V budoucnu získal jeho dezert celosvětový úspěch.
Sýr s modrou plísní
Toto samozřejmě není překvapující, ale modrý sýr se objevil právě proto, že někdo kdysi jednoduše zapomněl na kousek sýra. Přesněji – pastýř z vesnice Rockfort ve Francii, který v jeskyni zapomněl svůj oběd. Vrátil se tam po sedmi měsících, a zjistil, že sýr je pokrytý penicillium roqueforti, plísní, která v této jeskyni rostla. Dnes se jednoduše kultura plísní přidává do sýrového mléka.
Umělé sladidlo
Téměř všechny náhražky cukru vynalezlo pouhé štěstí – alespoň to říkali jejich tvůrci. Prvním umělým sladidlem je sacharin. Jakmile si Konstantin Fahlberg po návratu z laboratoře na univerzitě Johns Hopkin v Baltimoru (USA), kde studoval uhelný dehet, všiml, že všechno jídlo, kterého se dotkne, je sladší než obvykle. Fahlberg se zeptal své ženy, jestli do jídel přidala více cukru, ale ona odpověděla, že všechna jídla byla připravena podle obvyklých receptů. Muž si brzy uvědomil, o co jde: když se vrátil domů, zapomněl si umýt ruce! Konstantin spěchal do laboratoře a našel roztok s příměsí orthosulfobenzimidu, který měl nasládlou chuť. Vědec ho proto nazval sacharinem.
Nutella
Italský pekař Pietro Ferrero se ve skutečnosti pokusil přijít s alternativou k čokoládě, protože ve 40. letech bylo sladké pochoutky kvůli druhé světové válce nedostatek. Netušil, jak populární bude pasta z lískových ořechů, cukru a špetky kakaa.
Čaj
Podle jednoho příběhu si roku 2737 před naším letopočtem císař Chen-nung vařil v kotli vodu, díky větru mu do ní spadlo pár lístků čajovníku a on tak objevil lahodnost připraveného nápoje. Císař byl uchvácen jeho nádhernou vůní a ještě více ohromen chutí. Nápoj nazval „ch’a“, což znamená „vyšetřit“ nebo „zkontrolovat.
Palačinky Suzette
14letý Henri Charpentier ve své biografii tvrdí, že v roce 1895 náhodně vymyslel palačinky Suzette. Podle krásné legendy pracoval mladý muž v jedné z restaurací v Monte Carlu, když zrovna na jeho směnu přijel budoucí král Eduard II. Zatímco Charpentier připravoval klasické palačinky, směs v pánvi vzplála. Zpočátku si Henri myslel, že bude jídlo zkažené, ale pak ochutnal a uvědomil si, že vynalezl něco zvláštního a velmi chutného. Nový typ palačinek byl pojmenován na počest dámy, která ten večer doprovázela prince z Walesu.
Rozinky
Jedna z prvních potravin, která se na našich stolech objevila náhodou, byla objevena již v roce 2000 před naším letopočtem. Přesně před tolika lety objevili naši předkové suché bobule na vinné révě a rozhodli se, že by bylo dobré něco s nimi vymyslet. Rozinky se nejdříve používali k dekorativním účelům. Poté se staly nedílnou součástí mnoha receptů a někdy i léků (například sušené hrozny jsou považovány za účinný lék proti kašli).
Žvýkačka
Přestože žvýkačky byly kolem Mayů a Aztéků jako chicle, což je přírodní kaučuková látka extrahovaná z mízy stromů sapodilla v Mexiku a Střední Americe, teprve Thomas Adams st. Dostal zásobu chiclu prostřednictvím mexického prezidenta v exilu. Adams se pokusil převést chicle na nějakou užitečnou průmyslovou látku, ale všiml si toho, že se vaří a formuje na kousky, které se lépe prodávají jako žvýkačky.
Buffalo křídla
Chutná kuřecí křidélka podávaná s omáčkou z modrého sýra a celerovými tyčinkami? Ano prosím. Jedna z nejméně dvou různých verzí tvrdí, že v baru The Anchor Bar v Buffalu v New Yorku obdržela Teresa Bellismo kuřecí křídla a ne kuřecí krky, které si původně myslela, že si objednala. To ji ovšem nezastavilo – křídla obalila ve své omáčce a osmažila. Hostům křídla velmi chutnala a tak vznikla legendární značka Buffalo Wings.
Granny Smith Jablka
Legenda říká, že si Mary Ann Smith, která se ve třicátých letech 20. století přestěhovala do Austrálie, koupila příliš mnoho ovoce, a když se začalo kazit, vyhodila je vedle potoka poblíž jejího domu. Za pár let tam vyrostla úplně jiná jablka, než si tehdy koupila a vyhodila. A tak se zrodila nejoblíbenější jablka na vaření na světě, která si dokonce nechala patentovat.
Pizza havaj
Někteří milovníci pizzy tvrdí, že ananas na pizze je jen vtip a také mají částečně pravdu: měla to být sranda. Dva bratři, kteří v padesátých letech emigrovali z Řecka do Kanady, jen tak pro zábavu experimentovali ve své restauraci s různými přísadami na pizzu a jeden z nich, Sam Panopolous, se rozhodl zkusit přidat šunku a ananas. Bratři ani netušili, že vynalezli přísadu, která o mnoho let později rozdělí lidstvo na dva bojující tábory.
Cheeseburger
Šestnáctiletý Lionel Sternberger experimentálně přidal plátek amerického sýra na hamburger, který připravoval v sendvičovém obchodě svého otce. Ačkoliv existuje několik konkurenčních tvrzení o tom, kdo vytvořil první cheeseburger, Lionel je považován za prvního, který ho v roce 1926 objevil.
