Kam půjdeme, až zemřeme? Do nebe či do pekla, jak bývá uváděno v náboženství? Existuje vůbec jiná forma života? Budeme znovuzrozeni?
Ve své práci „Mléčné dráhy“ Mihoko Ogaki, umělkyně z Japonska, obrací plastiku chátrajícího těla do obrazu zázračné noční oblohy. Opakující se obraz v umění myšlenky posmrtného života a znovuzrození je krásný podnět. Je vždy obdivuhodné, s jakou grácií dokáží umělci vizuálně či hmatatelně vyobrazit zenový klid, jakmile se pojednává o světě a cyklu života a smrti. Mihoko za posledních pár let vytvořila pokračující sérii soch, které osvětlují své okolí. Její projekt je v současné době vystaven v galerii MORI YU v Tokiu.
Jednotlivé sochy jsou konstruovány s použitím vláken z vyztuženého plastu a jsou tvarovány do formy chátrajícího či mrtvého lidského těla. Sochy jsou pak pečlivě opatřeny tisíci otvory a následně osazeny jasnými LED světélky. Výsledekem je zdání, jako kdyby celá postava byla tvořena tisícem hvězd. V kombinaci s tmavou místností budí projekt dojem omezené nekonečnosti těla i duše, a proto se při pohledu na něj tají dech.
[adrotate banner=“31″]