Ve světě existují věci, kterým je málo udělit jen pár vteřin vaší pozornosti. Některá umělecká díla nejsou jenom krasným a obdivuhodným výtvorem, ale nesou v sobě skutečný vzkaz a budí silné emoce. Navrhuji navštívit několik památek, ze kterých Vám po zádech poběží mráz.
Pomník nenarozených dětí. Bardejovská Nová Ves na Slovensku.
Socha se jmenuje „Neplač, mami, já tě pořád miluju.“ Součásti památníku jsou vyrobené z křišťálu.
Boty podél Dunaje v Budapešti
Instalace je věnována památce zastřelených Židů na břehu řeky Dunaj. Lidé se řadili vedle sebe, byli nuceni si zout boty, a byli svázáni řetězem. Fašisté pak udělali pouze jeden výstřel. První mrtvý člověk padal do vody a táhl ostatní řetězem ke dnu. Takovým rituálem nacisté šetřili náboje pro Židy. Obuv obětí se pak vystavovala na prodej. Celkem se na nábřeží nachází 60 párů různých bot. Můžete najít mužskou, dámskou a dokonce i dětskou obuv. Počet obětí na tomto břehu nelze přesně odhadnout. Přesné záznamy nebyly vedeny nebo byly zničeny. Průměrný odhad se pohybuje kolem 10 tisíc lidí.
Památník likvidace knih v Německu
V roce 1995 na náměstí Bebelplatz (Berlín) byla provedena instalace – památník spáleným knihám. Součástí koncepce jsou prázdné police pod úrovní chodníku pokryté skleněnou deskou. Vedle prázdných polic je deska s nápisem: „Na tomto náměstí 10.5.1933 nacisté pálili knihy“. Dále následuje citace Heinricha Heine: „Byla to jen předehra, tam kde se pálí knihy, brzy budou pálit lidi“.
Dívka s deštníkem v Běloruskem Minsku
Krásná dívka s děravým deštníkem. Jedna z nejvíce emocionálních památek na světě. Socha připomíná tragédii, ke které došlo dne 30. května 1999 roku v hlavním městě Běloruska. V tento den zahynulo 53 mladých chlapců a dívek. Během oslav posledního zvonění přišel ve městě velmi silný a prudký liják a dav se začal schovávat do podzemního přechodu. Takto naprosto zbytečně bylo zadupáno k smrtí 40 mladých dívek a pouze 3 osoby z 53 mrtvých byli ve věku více než 30 let.
Osudný přechod
Památník nenarozených dětí v lotyšské Rize
Věnováno paměti těch, kteří by mohli být mezi námi.
Nadpis na tabulce: „Během těhotenství moje maminka onemocněla chřipkou a doktor ji doporučil mě zabít. Maminka s ním souhlasila, protože se bála, že se narodím postižený. Tehdy maminka myslela, že vše udělala správně, ale již 15 let hluboce lituje, že mi nedovolila se narodit.“
Pokud víte ještě o nějakých dojemných pomnících, pište nám do redakce.
[adrotate banner=“36″]