Nedávno jsem po řadě let navštívil v krátkém sledu několik státních hradů a zámků. Bohužel musím uznat, že za celou tu dlouhou dobu, co uběhla od časů, kdy jsem se této kratochvíli věnoval naposledy, se nic nezměnilo. Kromě stručného životopisu mrtvých lidí, kteří platili stavbu, přestavbu a zvelebování budovy před zestátněním, případně změny na sídlo Okresního národního výboru, velitelství motostřeleckého praporu nebo sklady národního podniku, se můžete podívat i do dobového obýváku – v podobě, v jaké si ho my, lidé současného věku, chceme představovat. To vše slepené z toho, co v Čechách ráčili zanechat Švédové, Němci, Sověti a dřevomorka.
Náměstí města Duchcov v severních Čechách. Víte co je zde zvláštního? (foto: archiv autora)
A tak procházíme krásně zrekonstruovanými interiéry vybavenými nábytkem z kategorie „Best of depozitář“ a velkolepě přehlížíme, že střechou zatéká a zámecký kostel má místo vitráží luxfery. Nebylo by na čase trochu ozvláštnit režim návštěv? Nemyslím tím návštěvy nazývané jako „sváteční“ nebo „vánoční“, které mají jediný rozdíl oproti standardním – přítomnost vánočního stromečku. Změní ale ozdobený stromek v každé místnosti atmosféru? Ano, pokud jste v dětství na svém stromku měli stejné ozdoby.
Zámecký kostel v Duchcově – jediný v ČR, který má místo vitráží luxfery. (foto: Archiv autora)
Je ale i nějaká jiná alternativa? Samozřejmě, že je! Opustit vyzdobené místnosti se starým nábytkem a ukázat něco nového, něco co nikde jinde nemají. Bílá paní? To mají na každém druhém hradě, černou paní na každém třetím zámku a strašidla (pokud na návštěvníka nevyletí přímo z barokní skříně) nemají šanci vyděsit. Zajímavé, zejména pro státní hrady a zámky ukusující menší porce z rozpočtu ministerstva kultury, by mohlo být seznámení s exteriéry budovy. Nemyslím ale procházku s průvodcem zaměřenou na to hezké ze stavebního vývoje stavby, ale spíš naopak. Procházka rozpadajícími se kouty zámecké zahrady, kam by normálně návštěvníky nepustili.
Hrad a zámek v Horšovském Týně, pohled ze zahrady. (foto: archiv autora)
Do míst, kde z úst dávno vyschlých chrličů u fontán čouhají vajgly. Do míst, kde na vás mohou vyběhnout divočáci, nebo míst, kde na konci zahrady stojí uprostřed roští věž – jako stvořená pro Šípkovou Růženku. Ta se ovšem krátce před příchodem návštěvníků sama probudila a propadla depresím, protože princové dnes už vymřeli, William je ženatý a Harry neustále pod parou. A tak jediné, co návštěvníky vítá, je obrovský nápis vyrytý do omítky: „Aleši Farkaši, bude to holka – 1994“.