[adrotate banner=“46″]
Dvaadvacetiletá fotografka Reylia Slaby kombinuje ve svých snímcích vlastní emoce a objevování kulturní identity. „Hledám svoji identitu v zemi, do které nepatřím. Sice jsem se v Japonsku narodila, ale přesto jsem měla vždycky pocit, že nemám domov. Jsem za vyrůstání v Japonsku vděčná, ale s bílou pletí jsem tu neustále za turistu. Kvůli tomu jak vypadám, nebyl můj domov nikdy úplně mým domovem,“ nechala se slyšet mladá umělkyně. V jejích konceptuálních fotografiích se odráží skutečně mnoho emocí – nejistota, sociální úzkost, hledání sebe sama, nestálost nebo vztah k rodné zemi. „Japonské tradice zacházejí opravdu do detailů, takže se občas bojím, že udělám chybu. I když se zabalíte do kimona, může to mít nějakou symboliku.“
Kam jsem utekla
Zbožné přání
Vytrvalé zimy
Říkají jí Ameonna (japonský duch, který se údajně zjevuje v deštivé dny; pozn.red.)
Minulé životy
Stávání se sama sebou
Nikdy mě neopouštěj
Vidím skrz tebe
Reylia se narodila ve městě Ósaka americkým rodičům – unikátní dětství na ni mělo obrovský vliv a inspiruje ji k umění. „A zároveň čím víc fotím, tím víc zjišťuji o svém životě. Umění je vlastně studium života.“
[adrotate banner=“9″]