Jsou povolání, která mizí a která se Kateřina Kropáčová snaží fotograficky zachytit. Mladá, blonďatá, krásná a společenská – sexista by řekl, že všechny parametry jí to usnadňují. Jenže tomu tak není. Je talentovaná, zvědavá, zná svůj foťák a má svůj cíl. To je ono tajemství fotek s duší. Ať už je to duše ševce, kovotlačitele nebo pekaře.
[adrotate banner=“40″]
Švec Dušan Slanina, kovotlačitel Jiří Poledne, vltavský převozník Martin Wimmer, provozovatel horské dráhy Jaroslav Štaubert, nebo pekaři z noční směny. Ti všichni se setkávají na stránkách mladé fotografky Kateřiny Kropáčové na snímcích, jež ukazují duši těchto povolání. Znáte osobně svého pekaře nebo ševce? Boty koupíte u Bati, nebo ve vietnamském stánku. Pečivo peče, respektive z polotovarů dopéká, kdejaký supermarket. Čím více se vytrácí ruční práce a anonymizuje výroba čehokoliv, tím více se stává marketingovým nástrojem. Slova jako „domácí“ či „babiččiny“ nemají s domovem ani babičkou nic společného. Možná i proto jsou snímky tak zajímavé. Katka totiž „svého“ ševce má. Její fotografickou dráhu sleduji už několik let a myslím, že nyní mohu s jistotou říct, že má talent. Viděl jsem ji fotit v Rumunsku i v Barmě, viděl jsem její dokumentární fotografie z dětského domova v ukrajinských Vilšanech. To ona mi udělala portrét, s nímž zatím nejvíce souzním. Znějí vám tato slova příliš osobně? Výborně! Není nad to, když autor vidí pod pokličku věcí. Když recenzent zná autora recenzované knihy, když reportér stráví nějaký čas ve výrobě, o níž referuje. Knihy E. Hemingwaye o afrických lovech jsou tak dobré proto, že sám byl lovec. Kateřina ví víc, než obyčejný čtenář. Katka Kropáčová nemá nikterak profesionální techniku, donedávna zaznamenávala svět kolem sebe „obyčejným“ Nikonem D60, aktuálně „povýšila“ na Nikon D7100. Jak to dělá? Recept je poměrně jednoduchý: upřímný a zdravě sebekritický přístup, dokonalá práce se světlem, umění vystihnout okamžik. Přesně v duchu zakladatele moderního fotožurnalismu Henri Cartiera-Bressona se snaží vystihnout onen jedinečný „rozhodující“ okamžik. Byl to on, kdo řekl: „Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.“ Katka jako by několik tisíc z nich přeskočila. Jako členka týmu Impact Hub, který rozjíždí coworkingová centra v Praze, Brně a Ostravě, absolvovala pěší pouť do Santiaga de Compostela.
Jaroslav Štaubert – provozovatel horské dráhy Cyklon
Jaroslav Štaubert – provozovatel horské dráhy Cyklon
Jaroslav Štaubert – provozovatel horské dráhy Cyklon
Jaroslav Štaubert – provozovatel horské dráhy Cyklon
Martin Wimmer – vltavský Cháron
Martin Wimmer – vltavský Cháron
Martin Wimmer – vltavský Cháron
Martin Wimmer – vltavský Cháron
Martin Wimmer – vltavský Cháron
Jiří Poledne – kovotlačitel
Jiří Poledne – kovotlačitel
Jiří Poledne – kovotlačitel
Jiří Poledne – kovotlačitel
Jiří Poledne – kovotlačitel
Jiří Poledne – kovotlačitel
Dušan Slanina – švec
Dušan Slanina – švec
Dušan Slanina – švec
Dušan Slanina – švec
Dušan Slanina – švec
Dušan Slanina – švec
Projekt Neviditelná povolání nekončí – Katka hledá další lidi, další povolání a my se můžeme těšit na další fotky. Umění najít si svou parketu, svůj projekt a rozhodnout se pro něj, je jedním za základních atributů, který dělá fotografa fotografem a odlišuje ho od „dovolenkáře“, který si tu a tam udělá fotku. A občas se mu i povede. Katka ví, proč fotí a neustále se snaží fotky posunout dál. Kateřina Kropáčová je členkou neformálního sdružení Světloplaši.