Lukáš Duraň se fotografii začal věnovat před šesti lety, dnes už se focením živí. Šestadvacetiletý rodák z Nových Zámků na Slovensku poskytl Creative Life rozhovor o své umělecké tvorbě.
[adrotate banner=“37″]
Vnímání
Co fotíte nejraději?
Věnuji se hlavně portrétům a konceptuální fotografii, pokud to tak můžu nazvat. Snažím se o to, aby v každé fotografii byl nějaký příběh, nebo aby alespoň vyvolala nějaké emoce v divákovi. Moje fotky jsou většinou melancholické, zasněné.
Co je to konceptuální fotografie?
Možná to nebude správná definice. Osobně si pod konceptuální fotografií představuji zhmotnění myšlenky do jedné nebo do více sériových fotografií. Člověk se nad ní musí zastavit a popřemýšlet o ní, aby objevil autorův záměr a pochopil, co chtěl fotograf vyjádřit.
Zapomenuté myšlenky
Jaké myšlenky se snažíte vyjadřovat vy?
Má fototvorba měla a vlastně i má víc etap. Nejprve to byly převážně melancholické a depresivní fotografie, v současnosti se víc zaměřuji na duchovno. Nápad vždy přijde sám, s doladěním myšlenky mi pomáhá Photoshop, ten dost používám.
Tajemství
Jak dlouho vám trvá úprava jedné fotky?
To se těžko odhaduje. Záleží na tom, jestli fotografii jen upravuji (to jsou většinou portréty), nebo jestli se jedná o nějakou montáž. Vždy mi to ale zabere pár hodin.
Svoboda
Čím si myslíte, že je vaše tvorba zvláštní nebo jiná?
Fotografie každého autora jsou něčím výjimečné, když do nich vloží něco ze sebe, svého myšlení a pohledu na svět. Potom je na ostatních, jak se na výsledek jeho práce dívají. Zajímavá je na tom rozmanitost pohledů – lidé se dívají na stejnou fotografii a každý v ní vidí něco jiného, vnímá ji jinak.
Jaké jsou vaše další plány?
Mým cílem je otevřít si ateliér. Zatím mám jenom takový menší u sebe doma.
Proudění