Jeho snímky v časopisech magazín MF Dnes, Reflex, Týden nebo Koktejl vidělo spousta z nás. Málokdo ale zná člověka, který vypjaté momenty lidských tváří měl ve hledáčku svého fotoaparátu.
David Těšínský je český fotograf kontroverzních příběhů, ke kterým není třeba slov. Ať už se jedná o tragikomický život japonských byznysmenů, exorcismus v Etiopii, závislé na drogách v Praze, nebo vietnamskou komunitu v Malajsii, která zabíjí a jí psy, témata jeho snímků ani časem nebudou ztrácet na síle a výmluvnosti. David projevil zájem publikovat u nás na webu svoje best of a tak mě napadlo s ním prohodit pár vět a předat je i vám.
[adrotate banner=“1″]
Kromě reportážních fotek se v tuhle chvíli věnuje i vlastní satirické sérii Life is good, která zachycuje kontrasty života v pohybu a pohybu v životě. Navíc je David fanouškem kvalitního piva, a jeho zkušenosti z tohoto oboru jsme probrali u kvalitního moku typu IPA.
Nedávno byl v Praze pivní festival. Jako milovník piva, zavítal jsi tam?
Nezavítal, mě to zas tak nezajímá, protože celej můj život je takovej pivní festival.
Za co utratíš nejvíc peněz?
Tak to ti řeknu přesně. Za drogy a cestování (smích). Drogama myslím i pivo a cigarety. Naopak tím nemyslím tvrdý a chemický drogy.
Stalo se ti někdy v cizině, že by ti došly peníze?
Párkrát se mi to stalo. Třeba v Kambodže, kde to dokonce chvíli vypadalo, že tam zůstanu. Asi měsíc jsem se tam jen flákal a kouřil skvělou trávu, kterou mě obdarovali místní.
Máš radši okurku nebo zelí?
Mám radši zelí. Dá se připravit na víc způsobů. Na druhou stranu, v Indii jsem třeba ochutnal nakládanou okurku, která vůbec jako okurka nechutnala a byla skvělá.
Chtěl jsi procestovat všechny země světa. Jak jsi na tom aktuálně?
Ze 196 zemí na světě jsem navštívil něco málo přes 30, takže zbývá asi 165.
Ve které zemi jsi se nejlíp najedl?
Nejvíc jsem si pochutnal v Malajsii, tam je silná komunita muslimských Indů (mamaindové), kteří vaří opravdu skvělé věci. Já se stravuju vegansky, takže mě nadchla i čínská vegan kuchyně v Malajsii. To jsou naprosto unikátní a velmi chutná jídla.
Stalo se ti někde něco nepříjemného, kvůli čemu bys musel “zmizet”?
To asi ne. Mám docela štěstí na lidi, ale v Etiopii se mi stala nepříjemná věc. Ten, kdo mě ubytoval, se musel u přátel obhajovat, proč to vůbec udělal. Došlo pak k tomu, že jeden z jeho kamarádů se chtěl vloupat do bytu a sebrat mi věci, co jsem tam měl. Večer, když jsem s nima popíjel, se mi jeden z nich snad pokoušel i něco vyndat z kapsy. Já jsem to vůbec nezaregistroval. Kvůli tomu vloupání se pak poprali, takže nic příjemnýho, ale dopadlo to dobře a nikdo neutrpěl vážnou újmu.
Co jsi fotil v Etiopii?
Fotil jsem tam život prostitutek (1) a vymítání ďábla (2). Tam mám fotku, kdy jedna prostitutka děkuje bohu, že s ní nechci spát a jen dělám reportáž (titulní foto). A taky jim chutnala Becherovka. Na vymítání ďábla mě zaujal ten obchodní způsob. Je prostě kněz – podnikatel, kterej hadicí vymítá z lidí zlo.
Etiopie byla vlastně taky jeden z případů, kdy mi došly prachy. Měl jsem pas na recepci hostelu, samozřejmě mi ho nechtěli dát dokud nedostanou za ubytování. Až poslední večer, kdy jsem vůbec nevěděl co udělám, mě jako záchrana potkala skupinka místních, evidentně trochu majetnějších lidí. Pozvali mě na drink a nakonec mi nabídli, že mi ty peníze půjčej.
Jaký bylo fotit život narkomanů v centru Prahy? (3)
Určitě zajímavý. Z nějakýho důvodu mi říkali Freud. Postupně se vlastně rozdělili na dvě skupiny. První mě naváděla do situací, který mám fotit, zatímco druhá mě ignorovala, dělala že mě nevidí. S těma, co měli zájem, byla dobrá spolupráce. A nic jsem si nepíchnul.
[adrotate banner=“1″]
Když někam přijedeš, fotíš i věci jako normální turista? (Památky, architekturu a podobně)?
Vůbec. Já jsem hodně nízkonákladovej, dostávám se na hodně míst díky couchsurfingu (mezinárodní nezávislá cestovatelská komunita s bezplatným bydlením; pozn.red.), takže rovnou poznávám i úplně jiný lidi než jako turista v hotelu. Ale s foťákem na krku a brašnou na rameni jako ten normální turista určitě vypadám.
Často zachycuješ hodně akční momenty. Bavilo by tě vůbec fotit třeba svatbu?
Svatbu na zakázku občas fotím, protože je to dobrej job a zároveň se u toho většinou úplně nenudím.
Jezdíš po světě a plníš si svůj sen. Dokonce jsi to někde označil jako poslání. Dá se něco poradit lidem, kteří ještě naplno nešlápli do toho, co je baví?
Je dobrý si umět najít to svoje a rozšiřovat to. Aby měl člověk dobrej pocit, že je to něco z něj. A když to má zároveň i nějakou zprávu světu, tak je to pak hodnotný.
(1) Bangkok Afriky (HN Magazín 4/2014)
(2) Exorcismus v Etiopii (HN, Koktejl, Týden 6/2014)
(3) All along the watchtower (Magazín MF Dnes 4/2012, Reflex 5/2013)
Fotky ze všech zmiňovaných reportáží i další série fotografií Davida Těšínského najdete na jeho webu www.tesinskyphoto.com nebo na Facebooku v jeho fanclubu. Kromě reportážních fotek jsou tam k vidění i komponované symbolické série, jakou je i Life is Good, nebo temně laděné snímky ke sbírce básní Cruor Bestia (autor Miroslav Sosoi).