Psi mají smysl, který jim umožňuje vnímat svého páníčka a být u něj právě v těch chvílích, kdy je ho nejvíce potřeba. Černý 15letý labrador pojmenovaný Charlie Bear je toho krásným příkladem, bojoval totiž s nádorem na mozku, ale i tak si nenechal ujít svatbu své páničky.
Sama nevěsta, Kelly O’Connell, popisuje svého milovaného Charlieho jako nejlepšího kamaráda. Setkali se, když byl ještě 12mesíční štěně. Kelly právě měla praxi v místním zvířecím útulku. Charlie tam přijali poté, co byl nalezen opuštěný v nákupním košíku před obchodem. Nejprve neměla v úmyslu si psa pořídit – bylo jí 19, stále žila s rodiči a právě se chystala jít na vysokou. Ale když nakonec Charlieho donesla domů, byla vlastně neskutečně spokojená.
[adrotate banner=“56″]
Postupem času se pánička s pejsánkem přesunula z New Yorku do Colorada, kde se v roce 2010 zamilovala do kolegy z veterinární stanice, Jamese Garvina, a brzy spolu začali bydlet i s jeho dvěma syny. „Byli jsme jedna velká šťastná rodina,“ říká Kelly.
V dubnu letošního roku jsme vzali Charlieho jako obvykle na procházku, ale dostal velký záchvat. Později jsme zjistili, že byl způsobený nádorem na mozku. Jeho stav nabral rychlých obrátek a bohužel se každým dnem zhoršoval. James a Kelly se chtěli vzít v září a samozřejmě plánovali, že bude Charlie Bear na jejich svatbě.
Týden před svatbou dostal Charlie plno dalších záchvatů a Kelly přemýšlela, že už ho raději nechá uspat, aby tolik netrpěl. Když o tom ale začala uvažovat vážněji, ukázalo se, že je její milovaný pejsánek ze silnějšího těsta! Během týdne plného předsvatebních příprav a povyku nedostal ani jediný záchvat, neměl problém s chůzí a vypadal jako kdyby byl úplně zdravý.
Na 1. září – ve svatební den – dostal Charlie květinovou korunku a věrně odpočíval blízko své páničky a pozoroval, jak si s Jamesem říkají své sliby a jak ji může spokojeně předat do rukou někomu, kdo se o ni postará.
Svatební fotografka Jennifer Dziuvenis přiznala, že nezažila takovou svatbu, kde by se tolik plakalo. Zachytila plno srdcervoucích fotografií Kelly při pohledu na svého dlouholetého společníka Charlieho, jak se snaží projít uličkou, být své páničce stále na blízku a snažit se jí neustále doprovázet, aby věděla, že je jí i v ten její nejdůležitější okamžik neustále po boku.
Kelly v jeho očích viděla, že jde o jeho poslední dny života, ale také si uvědomovala, že vůbec nevypadá, že by trpěl. I když ho jeho tělo zrazovalo, zdálo se, že byl pořád spokojený a přesně na místě, kde chtěl být. Hrozně mu vděčila za jeho statečnost a oporu, kterou jí po celou dobu dával. 
Charlie Bear byl uspán o týden později – 9. září – obklopen rodinou a přáteli. Tyto vzpomínky a fotografie a fotografie bude mít s sebou Kelly napořád: „Bylo to fenomenálních patnáct let. To je jisté!“
[adrotate banner=“56″]