[adrotate banner=“38″]
Žvýkačka není ve světě umění zrovna nejpoužívanější prostředek k tvorbě, ale italský umělec Maurizio Savini ji považuje za nejpřizpůsobivější dostupný materiál v porovnání s tradičním uměním, jako je například malování. Snadno se s ní manipuluje, když je rozehřátá, dá se řezat nožem podobně jako hlína. Savini používá pro každou sochu tisíce kousků této hmoty. Formuje je do požadovaného tvaru a když je s prací hotov, své dílo zafixuje formaldehydem a antibiotiky. Díky takovéto recyklaci je zároveň i šetrnější vůči životnímu prostředí.
Po druhé světové válce začala v Evropě éra žvýkaček. Cílem Maurizia je připomenout si dětství a své vlastní osobní vzpomínky v naději, že v návštěvnících svých výstav dokáže vyvolat rozdílné „příchutě“ reakcí. Jeho lepkavé sochy byly již vystaveny téměř všude po světě, včetně Londýna, Edinburghu, Říma a Berlína. Tam byly vydraženy za £40 000 za kus, což je v přepočtu zhruba 1,5 milionu Kč. Tato forma umění je nyní celosvětově uznávána jako plně legální.
„První dotaz, který mi každý člověk položí, je, jestli všechny tyto žvýkačky žvýkám já. To je dotaz, který jsem slyšel již milionkrát,“ říká Savini. „Ne, nikdy jsem žádnou z těchto žvýkaček nežvýkal.“ Savini tuto hmotu zahřívá, takže se dá snadno tvarovat. Musí pro tvorbu svých soch použít formu a ta tvoří základ – bez ní by sochy totiž byly velmi nestabilní.
[adrotate banner=“38″]
Savini se při své práci spoléhá na jednu konkrétní značku, kterou nechce jmenovat. Společnost, která ji vyrábí, si je jeho umění vědoma, ale nenabízí mu žádnou podporu, i když by mu surové žvýkačky přímo z výroby hodně usnadnily práci. Místo toho musí každou žvýkačku zvlášť rozbalit a rozehřát ji. Některé z jeho soch obsahují více než 3 000 kousků žvýkaček.
„Hledal jsem něco, co je spojené s průmyslem, historií umění a zároveň i s historií společnosti.“ Savini často skrze svoji práci kritizuje politiku a společnost. K posílení těchto sdělení využívá syté barvy. „Opravdu jsem chtěl použít tuto růžovou barvu. V minulosti jsem tvořil sochy, které nebyly ze žvýkaček, ale tato barva zůstává. Podle mě vyjadřuje růžová barva strojenost. Když ji vidíte, spojíte si ji s falešným světem.“
Sytě růžová barva vás zavede zpět do dětských bezstarostných dnů. Savini učinil odvážný krok, když svoji uměleckou cestu namířil tímto směrem a očividně se mu to vyplatilo. Tyto krásné a zároveň provokující sochy rozhodně ve zkoušce času obstojí.