19 kilometrů za městem Jakarta se nachází největší skládka v Jihovýchodní Asii – Bantar Gebang, kam se denně odváží více než 9000 tun odpadu. Několik tisíc lidí ale v tomto odporném místě našlo svůj domov; mnohé děti se tam narodily a nikdy ve svém životě neviděli, jak vypadá svět za hranicemi tohoto místa.

Pro francouzského fotografa Alexandra Sattlera se tento domov mnoha lidí stal šokujícím zjištěním, zvláště, když se dozvěděl, že si lidé sami vyrábí přístřešky přímo na odpadu; děti v odpadu žijí a s odpadem si také hrají. Pro místní obyvatele je také toto místo zdrojem financí – na skládce denně vyhledávají věci, které by se daly prodat.

Šokující je také rozdíl mezi sociálními vrstvami obyvatel země – někdo potraviny vyhazuje, jiný je nachází mezi odpadky a živí pomocí nich svou rodinu.



„Děti se zdají být šťastné, ale pravděpodobně jen proto, že nemají nic, s čím by svůj život mohly porovnat. Naučily mě, že i v té nejhorší situaci se dá najít něco dobrého. Rády si se mnou povídaly a ukazovaly své hračky, seznamovaly s rodiči. Vhledem k tomu, že nic jiného neznají, skutečně vypadají spokojeně. Narozdíl od dětí, dospělí vypadají smířeně, přizpůsobili se k tomuto způsobu života, ale nemůžou ho skutečně přijmout. Byl jsem dojat, jak jsou přátelští a přívětiví.“

Resa Boenard, která v minulosti také žila na skládce, měla štěstí: učila se za hranicemi tohoto místa a dokázala si zařídit lepší život. Nyní se vrátila, aby naučila své spoluobčany, jak se dá odsud dostat a žít důstojnějším způsobem. Spolu se svým kamarádem založila organizaci BGBJ, která se stará o „semínka Bantar Gebang“. Organizace vytvořila na skládce hostel a sociální centrum, které se zabývá především vzděláním. Organizátoři BGBJ věří, že děti (o nich se mluví jako o semínkách), které zde vyrůstají, se dají řádně vychovat a naučit žít úspěšný život mimo skládku.

289

339

630

731

830

930

1025

1108

1128

1225



Via BigPicture