[adrotate banner=“49″]
Matthew Cusick pro své obrazy využívá nejrůznějších map od historických až po ty nejnovější vesmírné. Díky široké paletě, jakou mu mapy poskytují, tak vznikají propracované detailní koláže. Výsledné obrazy tvoří dojem jednolité mapy také díky tomu, že žádné části map se nikdy nepřekrývají, jsou vyřezané přesně tak, aby zapadly jedna do druhé.
Kdy vás poprvé napadlo tvořit z map a co vás inspirovalo, abyste s tím začal?
Kolem roku 2002 jsem zdědil krabici plnou starých map. Válely se v mém ateliéru několik měsíců, ale jednoho dne, když mě barvy a štětce omrzely, jsem s nimi začal experimentovat. Zjistil jsem, že ty mapy měly vlastnosti tahu štětcem: odstín, hustotu, tah, pohyb a barvu. Jejich paleta je promyšlená a symbolická, chovající se jako poznávací mechanismus pomáhající nám přijmout to, co je vnější. Mimoto, jelikož je každý zlomek mapy ukazatelem určitého místa a času, mohl jsem zkombinovat části různých map a zkonstruovat tak ve svých obrazech geografické časové přehledy. Mozaika těchto vyřezaných částí map mi také dovoluje dosáhnout jak ostrých, tak i více stínovaných, impresionistických hran. Tato technika a konceptuální využití se stále vyvíjí. Je to velmi ušlechtilé médium.
Mapy jsou jako průsečík mezi knihou a uměleckým dílem. Historie a kulturní příběhy mě zajímají a tyto informace jsou vtisknuté do map. Každá značka na mapě je důkazem existence a ukazatelem určitého času a místa. Přilepováním odlišných částí map do matice iluzorního obrazu mohu vyjádřit smíšené místopisy a časové osy spojující mytologii s územím a vytvořit tak nový smysl zastaralých historek. Zároveň mě to i táhne k užitkové povaze map a k roli, jakou ztvárnily při tvarování světa. Nejsou to jen vědecká zobrazení území, jsou to nástroje používané k tvoření a zasahování do našeho prostředí. To je důvodem, proč se mapy stále vyvíjejí; musejí odrážet stálé obnovování světa. Využívání map jako média pro koláže mě stále vyzývá ke sjednocení rezonující, rozmanité a složité povahy kartografie s individuálnější matoucí snaze tvořit umění.
Když se dívám na mapy, ponechám si barvy, tvary a vzory stejně jako prostorové vztahy různých míst a jevů. Jako mnoho dalších věd jsem inspirován kartografií, ale nepřemýšlím o sobě jako o jejím účastníkovi. Jsem vizální umělec a účel mého snažení je nehmatatelný. Zeměpis, místopis, kartografie – tyto oblasti nás zásobují nástroji a informacemi k dosažení velmi konkrétních výsledků. Možná to je důvod, proč mě tyto materiály přitahují, díky jejich užitkové povaze.
Když tvoříte mapové koláže, máte za předlohu určité fotografie, nebo pocházejí čistě jen z vaší představivosti?
Trávím hodně času fotografováním a prohlížením si snímků. Pro sérii Highway jsem si pronajal vrtulník a nafotil snímky pro další práci s nimi, ale nakonec jsem vytvořil krajiny obklopující dálnice podle svých představ. Původní fotografie musí být něco, s čím mohu pracovat; musí být pořízena ze správné perspektivy, doslova i obrazně. Jakmile mám ten správný snímek, kompozici a hrubý náčrtek, začnu tvořit velmi detailní kresbu založenou na těchto zdrojích. Proces kreslení destiluje informace a nakonec poskytne schéma. Než začnu s mapami pracovat, obraz začne nabírat novou identitu. Je to jako tichá pošta: já vám něco povím, vy to řeknete někomu jinému a tak dále… příběh se mění s každým zopakováním.
Používáte běžné mapy, nebo máte nějaké speciální?
Ze začátku bylo velmi těžké najít ty správné mapy. Používal jsem pouze ty, které mi věnovali přátelé a rodina. Nebylo to tak dlouho předtím, než jsem zjistil, že abych tohle mohl dělat pořádně, musím si najít jiné zdroje. Momentálně mám nahromaděnou spoustu různých druhů map. Většina z nich pochází ze starých atlasů a učebnic zeměpisu, ale sbírám také námořní a letecká schémata, USGS mapy vrstevnic, místopisné mapy a astrologické přehledy. Naučil jsem se následovat vedení map. Jako by každá nová mapa už měla místo v jedné z mých koláží a mojí prací je rozluštit, kde by to mohlo být.
U portrétů jsou mapy vybrány z časového období a zeměpisné historie daného předmětu, ale vždy je tu plán nebo pravidlo, které udávají výběr map, které použiji. Každé nové dílo začíná prohlížením mé sbírky a vytahováním těch map, které jsou intuitivně a konceptuálně vhodné.
Můžete s námi sdílet proces vašeho tvoření s mapami?
Znalost vhodnosti materiálů, se kterými musím pracovat, mi pomáhá vytvořit pojem díla. Pomáhá mi to určit daný předmět, paletu, kompozici a velikost díla. Obrazový prostor se chová jako matice, ve které vyložené mapy z různých míst a časů splynou v jeden příběh. Jakmile mám jasno o těchto prvcích, začnu tvořit velmi detailní perokresbu. Zvětšené kopie kreseb dále použiji jako šablonu pro vyřezávání map. Každý kousek mapy je vystřižený tak, aby seděl přesně se sousedícími kousky, aby zachovaly jednotnost plánu obrazu. Části map se nikdy nepřekrývají, takže nakonec vznikne iluze povrchu jedné mapy. Mapy jsou kousek po kousku lepeny na desku, která je zezadu zpevněná příčkami. V průběhu skládání začnu vyřezávat tvary přímo z panelu vyskládaných map. Tyto tvary, jakmile jsou vyřezány, jsou opatrně odstraněny, seškrábány malým rydlem a následně nahrazeny novými mapami vyříznutými v přesných rozměrech. V tomto okamžiku se to stává velmi organickým a intuitivním jako malování, jen fyzičtější a přesnější jako marketerie a mozaika. Žádá si to hodně trpělivosti a silnou odhodlanost k dílu. Někdy seškrábu všechny mapy a začnu znovu, některé předměty tvořím a přetvářím i roky.
Na mapy nikdy nemaluji. Nechám mapy být mapami a ony samy pro mě stanoví paletu. Někdy namaluji oblohu nebo pozadí kompozice samotnou jednolitou barvou. Pokud potřebuji stavem map manipulovat, abych dosáhl bohatších stínů, použiji inkoust, většinou ořechový, který si vyrábím sám. Tímto způsobem ve skutečnosti nepřidávám nový prostředek na mapu, jen stupňuji ten, který tam už je – inkoust.
[adrotate banner=“38″]
