[adrotate banner=“1″]
Když se řekne cirkus Humberto, většinu z nás napadne seriál, který měl svého času veliký úspěch. Když jsem si domlouvala rozhovor s majitelem cirkusu měla jsem obavy. Přece jenom se traduje, že cirkusáci jsou rodina sama pro sebe a lidi zvenku mezi sebe pouští neradi. Ale už po vstupu do typické útulné a vygruntované maringotky jsem věděla, že zde obavy nejsou na místě. Majitel Hynek Navrátil st. je velice příjemný komunikativní člověk, který mezi svými zaměstnanci budí oprávněný respekt. V rozhovoru s ním jsem se dozvěděla spoustu informací, které nejsou až tak známé.
Hynek Navrátil st. začal rozhovor povídáním: „Můj tatínek měl cirkus odjakživa, byl už třetí generací, která cirkus dělala. Nejprve se vystupovalo po hospodách a po různých sálech. Potom se jezdilo s boudou. Časem si pořídili první zvířata a koupil se první stan. Bohužel v 50.letech mu cirkus znárodnili a spadal dále pod státní podnik Československé cirkusy, varieté a lunaparky Praha. Zde tatínek dlouho nevydržel, pro pravdu nešel nikdy daleko a to se bohužel v této době nenosilo“.
Dále pokračoval : ,“Tatínek po dobrém odešel z cirkusu. Asi dva roky dělal různé práce, pracoval v drůbežárně, protahoval silnice apod. Ale, když to máte v srdci, nejde to jinak. Po dvou letech se tatínek vrací k cirkusu zpátky. Začal jako řidič, potom se vypracoval, byl stavbyvedoucím stanu tzv. celtmistrem, potom byl zástupcem ředitele. Když zástupci tehdejšího režimu viděli, že je pracovitý, nechali ho tzv. dýchat. V té době byl v zimovišti v Počernicích slon, který vybíhal z manéže a byl nezvladatelný. Zoologická zahrada o něj neměla zájem a tak se uvažovalo o jeho utracení. Táta zažádal, zda by to s ním nemohl ještě zkusit. To se povedlo. Dále bylo v zimovišti ještě pár zvířátek (mezi nimi velbloudi, lamy, opičky, poníci atd.), tak s nimi udělal svoje originální vystoupení. To jsem už chodil do školy a začal jsem pomáhat. Se slonicí byl zpočátku velký problém, bála se všeho. Přišla do manéže, vyrazila vrata a odešla. Trpělivou prací jí to tatínek odnaučil. Ale vyvstal další problém. Dříve se zvířata přepravovala na vagonech. Slonice odmítala nastoupit do vagonu a vlaků se bála. Tak jsme každý den čekali, až pojede vlak. Vzali jsme krmení a chodili jsme s ní kolem trati…dokud se vlaků bát nepřestala. Podobně jsme postupovali i když jsme potřebovali, aby dobrovolně nastupovala do vagonu. Povedlo se. Na první vystoupení jsme jeli do Varšavy. Nikdo nám nevěřil a ani nepřál. Ale byl to úspěch a slonice Bína byla hvězdou večera. Potom nastoupil na místo generálního ředitele právník Bernášek. Samozřejmě byl představitelem KSČ. Kvalifikaci v kultuře neměl žádnou, ale zřejmě ho někam potřebovali uklidit, tudíž ho dali k nám. Bylo to kolem roku 1978, v té době jsme měli 300 zaměstnanců, z toho bylo 150 artistů a zbytek byli úředníci. Tatínek s ním měl neustálé problémy, tudíž nakonec odešel do invalidního důchodu“.
Uprostřed našeho povídání vchází do maringotky syn majitele Hynek Navrátil ml., který je krotitelem šelem a akrobatem. Cirkus disponuje smečkou lvů, která zahajuje cirkusovou show pod jeho vedením. Musím říct, že i když jde o mnohokrát natrénované číslo, přesto se člověku tají dech, když se krotitel s lehkostí sobě vlastní pohybuje uprostřed skupiny lvů.
Po jeho odchodu pokračujeme v povídání. Pan Navrátil dál říká : , Nový ředitel by mě určitě i rád vyhodil. Celé dny jsem trénoval a věděl jsem, že pokrok tam je. Každopádně když jsme byli v Rusku, kde byli ředitelé jak z Ruska tak i z Čech, tak nás začal ruský ředitel chválit až do nebe a od té doby se chtěl náš ředitel kamarádit. Bohužel já s mojí náturou na tohle nikdy nebyl. Proto můžu v klidu spát. Nikdy jsem nikoho neudal. Snažím se pomáhat, ale bohužel mám pocit, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. No, začal jsem s drezůrou. Převzal jsem to exotické číslo po mém otci a časem jsem z Asie dovezl velbloudy. Sice jsem si je koupil za svoje peníze, ale ředitel mi je zakázal drezírovat. Já je totiž dovezl na celní prohlášení a z toho bylo haló. Tak když to utichlo, tak jsem si je mohl vzít, ale musel jsem je státním cirkusům darovat. Takže jsem drezíroval svoje velbloudy, které jsem si koupil za svoje peníze, ale musel jsem jim je darovat a vrcholem drzosti bylo, že mi za to číslo ještě zvedli plat.
„Potom jsem se oženil. S manželkou jsem začal dělat drezůru medvídků. Jednoho jsem si koupil a k druhému jsem přišel zvláštním způsobem. V Rusku byla v roce 1986 na Sibiři naše expedice. Tam dostali od domorodců medvídě, které ztratilo maminku, dva měsíce si tam s ním byli a potom, když potřebovali domů tak jim nepovolili medvídka vyvézt. V té době jsme byli shodou okolností v Rusku s cirkusem, volali z konzulátu, že je tam ten medvídek, zda ho nechceme. Dostali jsme darovací listinu od Gorbačova. Tak jsem pro něj letěl, v té době se prodávala letenka bez místenky. Já s medvědem v bedně a večer jsem měl představení. Tak mi nakonec místo našel. No a když jsme jeli zpátky, zjistili na hranicích, že je medvěd navíc a nechtěli ho pustit. Říkám: chcete-li, zastřelte ho, ale řekněte mi jméno, protože až se bude Gorbačov ptát, jak je medvídkovi tak ať můžu odpovědět. Tak medvídka zapakovali a už jsme jeli. V té době už bylo medvídkovi 7 měsíců“.
„V dnešní době je to těžké. Dotace nemáme žádné. V Německu, v Itálii a v jiných zemích neplatí cirkusy žádná mýta ani silniční daně. V zahraničí, když vyjede cirkus ze země, dostane odměnu za kulturní reprezentování svojí země. Italové mají 100 000 EUR za výjezd. U nás nemá cirkus podporu žádnou. Kromě toho se ztížili i jiné podmínky. Jsou zvířata, která se u nás nesmí drezírovat. Potom přijede zahraniční cirkus a udělá z takového zvířete hlavní tahák programu. Na den potřebují jen šelmy kolem 40 kg masa. Nemluvě o dalších zvířatech“. Přesto pan Navrátil nebrečí a dodává větu o tom, že se musí spolehnout jen sám na sebe.
Manželé Navrátilovi mají cirkus ve svém držení od roku 1993. Rok 1994 hostují s názvem King a v roce 1995, když je vše právně dořešené jsou vlastníky názvu Cirkus Humberto. Cirkus hostuje v Čechách, na Slovensku, v Rumunsku… letos je opět zpátky doma. Poslední letošní vystoupení je 23.11.2014. Poté budou zvířata v zimovištích a hostující zahraniční umělci se vrátí až s počátkem nové sezóny. Pokud máte chuť se vrátit do dětských let, ještě stihnete jedno z posledních vystoupení tohoto roku. Překvapilo mě, kolik práce se skrývá v zákulisí, aby mohl divák v obecenstvu zhlédnout ničím nerušený program. Cirkusový zvěřinec je uklizený, sloni mají vytápěný stan a láska ke zvířatům je zde vidět na každém kroku. Možná by mohl neznalec namítat něco o tom, jak se zvířata v cirkuse mají. U Navrátilových v cirkuse Humberto žijí pohromadě s celou rodinou a o jejich perfektní kondici se můžete o přestávce přesvědčit i vy.