V dnešní době lidé nevnímají tolik své okolí. Každý se při cestování zabývá pouze sám sebou, nevnímá prostor ani čas kolem sebe. Počítačový „geek“, fotograf, a cestovatel Adam Magyar, zachytil čas a prostor jedinečným způsobem, kterým by ho lidské oko nezachytilo.
[adrotate banner=“1″]
Magyar pochází z města Debrecín v Maďarsku. Veškerým ručním dovednostem se naučil v obchodě s nářadím, který vlastnil jeho otec. Navštívil mnoho zemí včetně Maroka a Indie. Ve 30 letech se poprvé začal zajímat o fotografii ve větší míře. Jeho zájem byl od začátku zachytit pohyb v ulicích.
Ve sbírce má v této době tři projekty. První z nich byli fotografie ve městě Tokio a Hongkong v Japonsku, kde na nějakou dobu i pobýval. Tento projekt se nazývá „squares“, v překladu čtverce. Všechny fotografie jsou pořizovány z pozice nad hlavami fotografovaných. Jsou vytvořeny z více snímků, které byly poté různými způsoby spojovány v jednu fotografii ve vysokém rozlišení.
Zde jsou ukázky z tohoto projektu:
Druhý jeho projekt se nazývá „Urban flow“, volně přeloženo Pohyb ve městě. K vytvoření tohoto projektu používal vysokorychlostní foto-skener, který bývá většinou velice drahý. Zručný Magyar se právě kvůli ceně rozhodl ho postavit sám a s vlastním softwarem. Nákup všech dílů ho stál necelých 50 dolarů. Principem bylo jednotlivé skenování procházejících lidí. Čas vytvoření samotného surového snímku, zabral od 1 do 3 minut, avšak postprodukce zabrala Magyarovi až několik týdnů, v rámci kterých si vytvořil vlastní foto software na míru. V rámci postprodukce spojil až 100 000 naskenovaných částí, aby vznikly fotografie ve velmi vysokém rozlišení.
Jediná nevýhoda těchto snímků je částečná deformace procházejících lidí a projíždějících vozidel, na druhou stranu to dodává do fotografií pocit pohybu.
Zde je výsledek jeho několikatýdenní práce:
Třetí a zatím poslední projekt byl tím nejrozsáhlejším a nejdelším projektem, který dosud udělal. Dostal název „Stainless“ v překladu Nerez. Tentokrát se vše odehrává v podzemí. Dělí se na dvě části. V první části je na stanici metra a natáčí vysokorychlostně projíždějící soupravy metra. V druhé části je on sám v metru a natáčí stanice, kterými projíždí.
V obou případech používal kameru v hodnotě 16 000 dolarů, kterou mu zapůjčila německá firma Optronics. Tato kamera, která zachytí až 100 000 snímků za vteřinu, je většinou používána u crash testů. Pří natáčení využíval svůj laptop, vlastní baterii a dva pevné disky, které dokázali pojmout až 3 terabajty. Materiál jednoho přejezdu přes stanici byl velký přes 8 gigabajtů, a během dne cestoval takto v metru až několik hodin, takže se mu většinou jeho pevné disky zaplnily. K postprodukci používal také jeho unikatní software, který dokázal odstranit téměř veškerý šum z jeho tvorby. Dvanácti vteřinová videa, byly přeměněny ve dvanácti a více minutové skvosty. Dokázal tak zachytit čas a prostor, jinak oku neviditelný.
Použitá vysokorychlostní kamera a jeho vlastní typ baterie:
Z první části jsou ukázky zde:
zde je přiblížený náhled fotografie:
Z druhé části jsem vybral toto video, které Magyar označil za své nejoblíbenější. Je ze zastávky metra Alexandersplatz (video je zkrácené na dvě minuty, z celých 24 minut):
Adam Magyar je velkolepý umělec, vymanil z konceptů klasické fotografie a snažil se ukázat všem, jak vypadá svět kolem nich. Zaslouží si obdiv a já mu přeji hodně štěstí do jeho budoucích projektů.
[adrotate banner=“1″]
Zdroj, portréty Adama Magyara byly pořízeny Andreasem Chodowskim.