Šest párů protančených bot, první místa ze sólových i párových soutěží, přes 200 odučených hodin swingu, víc než 1300 známých na Facebooku. Čísla ho zajímají, studuje aplikovanou matematiku v Bratislavě. Ale swingu upsal duši. Na tanečním parketu je jako první a odchází mezi posledními, píše o něm jeho brněnská taneční partnerka Pavli.

Na ulici si Petera Kepiče, jedenadvacetiletého rodáka ze slovenské Sniny, určitě všimnete. Vesta, kravata, výrazné brýle – jako by se vynořil ze starého černobílého filmu. „V košili jsem začal chodit, abych ji nemusel před tanečními mačkat v tašce mezi knihami. Někdy jsem si bral i kravatu. Rodičům a spolužákům to přišlo divné, “ mluví o počátcích své záliby v módě třicátých let. „Vestu nosím, protože jenom v košili jsem si připadal nahý,“ usmívá se. „Nechodím úplně v takovém stylu, v jakém bych chtěl. Moje oblečení totiž neodpovídá tomu dobovému ani střihem, ani látkami,“ je odhodlaný začít si ty správné kousky sám šít.

 

„Doufal jsem, že se jednou vzbudím, a že se přesně v těch starých časech objevím. Strašně jsem tam chtěl žít,“ přidává další důvod, proč nenosí trička nebo džíny. „Už jsem se smířil s tím, že to nejde. Taky jsem si uvědomil hodnotu empétrojek, počítačů, internetu. Smartphony ale nesnáším pořád,“ směje se.

Starému stylu oblékání se Peter začal víc přibližovat v době, kdy přešel od společenských tanců ke swingu. Tomu se věnuje tři a půl roku – od začátku studia na vysoké škole. „Nejsem si jistý, co budu dělat, jen vím, že tohle určitě ne,“ říká o svém oboru, kombinaci matematiky a managementu. „Zjistil jsem, že chci víc a víc tancovat a míň a míň studovat,“ vysvětluje. Tancem by se podle svých slov uživit mohl. Zároveň si uvědomuje, že dlouhodobě se taková práce dělat nedá. „Zatím mě ale až tak nezajímá, co budu dělat po čtyřicítce,“ krčí rameny.

Od dětství hraje na klavír a saxofon, miluje jazz. Díky němu také swing objevil. „Při hledání videí s jazzovými hudebníky jsem zjistil, že na tu hudbu jde tancovat. Řekl jsem si, že to chci taky.“ Dnes má nejraději tanec v páru, sólo si oblíbil spíš z nutnosti. „Nikdy jsem neměl taneční partnerku, která by byla tak crazy jako já. Vždycky jsem chtěl trénovat každý den pomalu od rána do večera, zatímco moje partnerky mohly maximálně třikrát za týden. Takže zbylý čas jsem vyplnil právě sólem,“ vypráví. „Držet holku a dívat se na ni je mnohem lepší než dívat se do zrcadla nebo do stěny,“ logicky zdůvodňuje.

Nepiju, protože alkohol mi nic nedává

Peter tančí každý den, klidně i víc než osm hodin. Trénink, festivaly, tančírny, učení sólového i párového tance v brněnské taneční škole Swing Wings. Když odpočívá, většinou se stejně věnuje činnostem, které s tancem souvisí. „Třeba plánuju cesty. Vyhledávat, dívat se na videa, registrovat se na festivaly… a platit to. Sleduju staré filmy a videa, dělám výzkum o dobových tancích,“ popisuje.

Ke dráze profesionálního tanečníka mu chybí titul z umělecké školy. Ten však plně vyvažuje svým uměním, nadšením a svou energií, které do tance vkládá. „Mně se nic nestane,“ reaguje na otázku, co by dělal, kdyby musel se swingem přestat ze zdravotních důvodů. „Teda já asi nejsem úplně nejopatrnější,“ zamyslí se potom. „Lidé mi říkají, že tancuju jako blázen, ale s tím nesouhlasím. Tancovat se podle mě dá ještě bláznivěji,“ směje se.

„V Belgii byl naspeedovaný ještě dvakrát tolik než obvykle,“ tvrdí o něm Monika, účastnice kurzu sólového tance. Ostatní tanečníci jen kroutí hlavou. Nedokážou si to představit. Třebaže je to těžko uvěřitelné, i takový blázen do tance se někdy zastaví. „V jednu chvíli jsme všichni přestali tančit a jen jsme zírali na hudebníky, tak byli skvělí,“ popisuje Peter s nadšením belgickou tančírnu a přesvědčivě napodobuje bubeníkovy pohyby.

„Když jsem začal víc tancovat, tak jsem zjistil, že vlastně nepotřebujeme alkohol, abychom se bavili,“ vysvětluje Peter, proč ani na tančírnách nepije. „Je z toho zle a stojí to peníze, to jsou dvě mínus,“ nezapře v sobě matematika. „S lidmi, kteří pijí, aby se bavili, si většinou nemám co říct. Alkohol mi nic nedává.“

Peter tančí swing

Peter tančí ve Vilniusu | Foto Lindyhop Lt. klubas

K návratu do Bratislavy se musím vyhecovat

Za festivaly jezdí Peter po celé Evropě. Belgie, Francie, Polsko, Švédsko. Domů na východní Slovensko už se téměř nevrací. „Rodiče jsou rádi, když jim vůbec zavolám. Často o sobě nedám vědět třeba dva měsíce.“ Po dvoutýdenním pobytu v Polsku, o kterém rodině neřekl, ho doma ani nepozdravili. „To se na mě mamka hodně naštvala. V té době jsem ji ještě neměl tak vychovanou. Už ale zjistila, že já se neozývám tak nějak obecně,“ vypráví. „Ani s nejlepším kamarádem, ani s přítelkyní bych nebyl v kontaktu, kdybych odejel. V komunikaci jsem strašný. Sám lidem nevolám ani nepíšu.“ Přátele a známé na to předem upozorňuje. Na zprávy od nich rád odpoví, klidně i pomůže. „Jen nejsem na takové to „Ahoj, jak se máš?“. Po tom incidentu s Polskem se ale víc snažím.“

V pravidelném kontaktu není ani s přáteli, které poznal minulý podzim na Erasmu v Litvě. Učil tam sólo a nechal se inspirovat tanečníky z Vilniusu. „Byl to jeden z nejlepších časů, které jsem v životě měl,“ přiznává. „Zlepšil jsem se ve swingu, objevil jsem vztah ke komunitě, sblížil se s lidmi.“ S brněnskou swingovou komunitou se totiž předtím vídal jen každé úterý. Po lekcích, které tam učil, odjížděl hned na Slovensko. „V Bratislavě jsem si neměl s kým co říct, byl jsem většinou sám, trénoval na chodbě, do kina jsem šel taky sám… Kompenzoval jsem si to těmi festivaly. Tam jsem se vybil. Přes týden nic, jen to úterý v Brně, a potom yeeey, víkend!“

Peter se z Litvy do Bratislavy už nevrátil. Místo toho se přestěhoval do Brna. „Za úspěch považuju zatím každé rozhodnutí, které jsem udělal. Ale zjišťuju, že pokud chci dokončit studium, tak to tak nejde, takže na rok budu muset zase na Slovensko. Tady v Brně se mi vůbec nechce zabývat se školou. Myslím jenom na tancování. Proto se musím ještě vyhecovat. Celý příští rok budu strašně trpět,“ napůl smutně uzavírá.

Peter Kepič

Peter Kepič | Foto: Lina Martinkėnaitė

Co je swing?

Swing je jazzový hudební styl konce 20. let 20. století. Zároveň s ním vznikaly swingové tance. K těm nejstarším patří lindy hop, tanec vzešlý z Harlemu,  nebo charleston. Ze čtyřicátých a padesátých let pochází jive či rock and roll.

Autor náhledové fotky: Jaroslav Novák