Marketa Novak je talentovaná fotografka, která pochází z Prahy. V jejím portfoliu najdete svatební fotografie, portréty i produkty, ale věnuje se i tematickému focení se zvířaty – např. s liškou, koněm, nosálem nebo i hadem.
Fotografováním se živí v podstatě už od 18 let, kdy fotila svou první svatbu. Od té doby nafotila už desítky svateb, pracovala např. jako fotografka pro firmu Známý lékař. V současné době je dvorní fotografkou projektu Horse and Glamour, který se specializuje na focení s koňmi a s profesionální vizáží, stylingem a krásnými kostými. K tomu učí děti v Ateliéru Michaeli Antůškové, to jí také velmi baví.
Její fotografie vyhrály i několik soutěží, např. 1. místo v časopise Fotovideo (téma Fotograf roku v přírodě), 2. místo v Open air FOTO festivalu, 3. místo v časopise Československá fotografie (téma Člověk). Dokonce si i její dvě fotografie vybral časopis Voque.
[adrotate banner=“58″]
S Marketou jsme se sešly v krásné pražské kavárně a povídaly jsme si o jejím životě a o focení.
Ahoj Market, jak a v kolika letech jsi začínala fotit?
Můj táta hodně fotil. Od 9 let jsem mu brala foťák a fotila výstavy, výlety a tak. Jednou měl fotit svatbu a nemohl kvůli mamce, která musela na operaci. A tak mě nastávající novomanželé poprosili, jestli bych to mohla vzít místo něj, že prý také fotím. To mi bylo 18 let. Tak jsem do toho šla, všem se fotky líbily a lidé mě začali doporučovat. Už od druhého roku jsem byla objednaná zhruba na 20 svateb ročně.
Čím teď fotíš?
Dříve jsem měla Canona 60D, pak jsem přešla na Nikona 610 a teď mám Canona 5D Mark III.
V Tvém portfóliu lze najít svatby, tématické fotky, produkty, portréty, školní tabla apod. Co Tě baví nejvíc?
Nejvíc mě baví tematické fotky, blíží se to nejvíc pohádce. Zrovna dnes jsem byla půjčovat troje elfí šaty. Žiju si v takovém tom svém světě. Beru východ i západ slunce jako zázrak, ne že to způsobuje otáčení planety kolem své osy. Já nevidím jen les, ale vidím les, kde chodí víly. A na základě fotek se mi daří tento svět ukazovat.
A pak mě hodně baví i svatby, které jsou vlastně také součástí pohádky. Moc se mi líbí nevěsty jako víly. Teď se těším na focení svatby, kde je objednaný i kůň. Třeba minulý rok jsem fotila jen svatby a pak jsem si vyfotila jeden portrét a všem se strašně líbil. Tak jsem si řekla, že si vždycky vynahradím čas i na své fotky.
Většina lidí zná moje fotky se zvířaty a krásnými šaty, ale přitom 50 – 60% mojí práce je pro firmu, interiéry a exteriéry. Třeba dnes jsem byla fotit sekací stroje a před tím jsem fotila uklízečky a interiéry.
Co děláš nejraději ve svém volném čase, když nefotíš?
Chodím do lesa.
Jak Tě napadají fotky na focení? Jdeš třeba kolem nějakého místa a hned máš vizi, jak bys to chtěla vyfotit?
Ano. Vnímám hodně místa, cítím tu atmosféru, že je tam prostě něco víc – něco kouzelného. Ráda fotím se zvířaty. Teď jsem nově fotila s hadem a jedna fotka vyšlo moc hezky. Už jsem měla možnost fotit i se šelmou, ale to bylo hodně náročné, byla jsem docela poškrabaná. A teď mám domluvené i focení s ježečky. Vybírám si své místo, svou představu a nikdo mě neomezuje, jsem svým pánem. Obdivuju romantismus a secesi, prolínání s přírodou, to miluju.
A když fotíš nějakou fotku vyloženě pro sebe a svůj projekt, podle čeho si ženy vybíráš?
Je to kvůli tomu, co z nich cítím. A tedy je pravda, že v nich rovnou hledám i určité fotogenické rysy. Moje neoblíbenější je právě ta zrzka. Zahlédla jsem ji v kavárně, jak si s někým povídá. A od té doby jsme kamarádky. Podobně to mám i se slečnou, kterou mám na pozadí všech stránek na svém webu. Ta je pro mne taky hrozně zajímavá žena.
Jak se Ti vlastně podařilo získat práci v Horse and Glamour?
Oslovila mě má nynější paní šéfová. Líbila se jí jedna má fotka, kde ale žádný kůň ani nebyl. Tak mě oslovila, sešly jsme se a začala jsem u nich pracovat. Byla to náhoda. Navíc jsem před tím 11 let opravdu jezdila na koni. Často se fotí v historických kostýmech a já nyní studuju dějiny umění. Tak se mi to všechno krásně propojuje.
Bavilo mě pracovat i pro firmu Známý lékař, kde jsem byla 2 roky. Doktoři byli neuvěřitelně skromní a milí lidé. To mě také naplňovalo. Ale asi ¾ času je fotograf u počítače – komunikuje s lidmi, se zákazníky, odpovídá na emaily, upravuje fotky apod.
Jak by vypadal Tvůj ideální týden?
Bavilo by mě třeba 2 až 3 dny v týdnu učit děti dějiny umění a estetiku, ukazovat jim, co je krásné. Když pracuji s dětmi, tak se cítím úplně jinak. Jsem na ně pak hrdá, že jsem mohla přispět k jejich rozvoji. A jsem z učitelské rodiny, tak je to asi můj osud.
A pak by mě bavilo jen fotit. A na úpravu fotek bych chtěla mít grafika. V některých firmách si mě zvou i jen na focení, protože vědí, že mám málo času. A graficky je pak upraví někdo z jejich pracovníků. Ale tematické fotky mají můj rukopis, ty si upravuju sama.
Vyčerpává mě však administrativa. V lednu si mě objednala jedna slečna na fantasy focení. Sama si zařídila psy, kostýmy + všechno ostatní a já jsem jí to už měla jen nafotit. Tak jsem si říkala: „Ta holka je super, ta by se mi hodila.“ Oslovila jsem jí, jestli by se mnou spolupracovala – a ona byla nadšená. Je živá, je akční. Ona je má manažerka a já můžu být umělec, jsem za ní hodně ráda. Sama i přichází s novými nápady, na podzim například chystáme v Praze velkou vernisáž.
Co Tě čeká v nejbližší době?
Za 14 dní musím odevzdat bakalářskou práci a budu dělat přijímačky na navazující magisterské studium. A za měsíc mám státnice. Řekla jsem si, že v květnu nebudu pracovat, abych se stihla na všechno naučit. A stejně mi to nedalo a byla jsem zase fotit.
Jak si tě nejčastěji lidé objednávají? Je to spíše na doporučení nebo přes Tvé webové stránky?
Obojí, ale víc mám teď zákazníky na doporučení. A na tematické fotky jezdí lidé z různých koutů České republiky – kromě focení si rovnou udělají i výlet do Prahy na celý víkend. Nejvíce lidí na tematické focení máme ze Slovenska, přímo z Prahy jsme zatím neměli asi ani jednoho zákazníka.
Vím o tobě, že jsi vyhrála několik soutěží, dvě fotky si i vybral časopis Voque. Co považuješ za svůj největší úspěch?
Měla jsem na začátku opravdové štěstí, vyhrála jsem skoro každou soutěž, kam jsem poslala fotky. To mě pořádně namotivovalo. Největší úspěch ale je v osobních zkušenostech. Měla jsem neuvěřitelnou radost ze třech věcí: první bylo, když mi na focení donesla slečna kytku s tím, že si na to hrozně dlouho šetřila. Další bylo, když jsem náhodou na Instagramu objevila obrázek jedné slečny z Německa, která překreslila vodovkami mou oblíbenou fotku. Sama občas maluji – a aby se člověk pustil do obrázku, musí ho něco opravdu zaujmout. A dalším úspěchem je, když jedu k zákazníkům na návštěvu a vidím na zdech kolem sebe svoje fotky, které jim prochází životem – často se stane, že jim fotím svatbu, těhotenské fotky a pak i děti – tak to je prostě nádherný 🙂
Pojí se k nějaké Tvé fotografii zajímavý příběh nebo veselá příhoda?
Veselá příhoda asi ne, ale je pro mě moc důležitá ta fotka s létající ženou v bílých šatech. Na fotce je herečka a má nejlepší kamarádka Marie Kružíková. V den, kdy jsme fotily, byla neuvěřitelná zima a já se klepala. Marie to ovšem zvládala dokonale. Je pro mě ztělesněním všeho, co jsem zachytila na fotce – má obrovskou fantazii, něžnost a obě létáme s hlavou v oblacích a sníme.
Když mám slabou chvíli a cítím smutek kouknu se na fotografii a vím jaká chci být. A co chci cítit. Něco podobného vidím i v tom přímém pohledu hnědovlásky – byla to čerstvá maminka, je to mladá žena, ale v jejím výraze je i něco starého a zkušeného. Přišlo mi to jako krásný přerod, kdy se mladá žena mění v matku.
[adrotate banner=“58″]