Když jsem letos na konci února s rodinou a přítelem navštívila Sladovnu v královském městě Písek, konala se zde výstava S jídlem si (ne)hrajem. Očekávala jsem klasické nezajímavé procházení galerií, kusy starého jídla a popisky, které budou říkat co, jak a proč. Dnes při prohlížení fotografií (s odstupem jednoho měsíce) musím říct, že vše co se v té galerii nacházelo bylo okouzlující, nádherné, poučné a nezapomenutelné! I když byla výstava převážně určená dětem, věřte, že i dospělí zde zapomněli, co znamená slovo nuda.

DSCN1297 (2)

Vchod do Sladovny

Sladovna, tedy současná městská galerie, byla v letech 1864 – 1973 výrobnou sladu pro pivovary v Písku a Protivíně. Poté budova sloužila jako skladiště, chátrala a konečně v letech 2005 – 2007 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Nyní slouží jako kulturní objekt, kde se nachází výstavní plochy, stálá expozice české ilustrace pro děti a tvorby píseckého rodáka Radka Pilaře, otce Rumcajse, a šest nádherných galerií, u kterých naše dobrodružství začalo.

DSCN1295 (2)

Budova Sladovny

Jízdou výtahem do čtvrtého patra , tedy posledního patra budovy, jsme prohlídku zahájili. Zde probíhala výstava obrazů, která se zmiňovanou výstavou S jídlem si (ne)hrajem nesouvisí. Každopádně se zde nacházely úžasné polštáře v podobě kamenů, které jsme si museli vyzkoušet.

DSCN1303 (2)

Polštáře v podobě kamenů

Třetí a druhé patro patřilo již zmíněné výstavě S jídlem si (ne)hrajem. Z místností byl slyšet rachot hrnců, drnčení příborů o skleničky a vařečka bušící do poklice. Všude pobíhaly děti, občas rodiče, ale ty jste většinou viděli na lehátku, jak si dávají “dvacet“.

DSCN1332 (2)

První místnost a expozice S jídlem si (ne)hrajem

DSCN1333 (2)

Šipky, které skrývaly motto, vás provázely celou hlavní výstavou

Nebojte se, mezi tím vším rachotem se nacházel i personál, který na všechno dohlížel, takže rodiče bezohlední opravdu nebyli. Navíc mi došlo, jak je to dokonalé! Rodiče si odpočinou, děti jsou radostí bez sebe a ještě budou chytřejší než dříve, protože celá výstava je skvěle naučně propracovaná. Vysvětluje dokonce i důležitost vody, nebo jak se kdysi správně sklízelo obilí. Nechyběla ani kuchyňka s možností výroby vlastní pizzy nebo bílého bramborového chleba.

DSCN1358 (2)

Popisek u kapky vody

DSCN1363 (2)

Kuchyňka

Bitva o záhon plný jahod? Nasaďme cedník na hlavu, struhadla na tělo, do ruky poklici a hurá do boje! Bohužel nevím, jak bitva dopadla, protože mě uchvátily nádherné postavičky z kuchyňských potřeb. K vidění byla například “cedníkoželva“ nebo snad “cedníkosaurus“. Nejkrásnější byli ale roboti, kteří na vás koukali po celou dobu pobytu v místnosti. Pro děti pak byla také možnost využití barevného kolotoče, prolézaček, loutkového divadla a mnoha dalších nádherných aktivit.

DSCN1325 (2)

Rytíř vyzbrojen za pomoci kuchyňského náčiní

DSCN1359 (2)

Jahodový záhon

DSCN1318 (2)

Oblíbení roboti

DSCN1320 (2)

Popisek k robotům

DSCN1327 (2)

Velice zajímavý kolotoč

Byla jsem tak ohromena, že se mi ani nechtělo výstavu opustit. Vím, že to byla určena převážně dětem, ale můj obdiv patřil hlavně celému zpracování. Dokonalé! A dokonalá byla i poslední prohlídka, a to stálých expozic. První místnost patřila české ilustraci pro děti. K vidění byly informace o autorech, ale také známých knihách například: Povídání o pejskovi a kočičce, Mach a Šebestová, Broučci nebo klasické pohádky od Josefa Lady. Uprostřed místnosti byla zavěšena houpací bublina, a co mě opravdu zaujalo byl obrovitánský stůl s interaktivní obrazovkou, která nabízela mnoho otázek k tématu expozice, správné odpovědi bylo možné vybrat speciálními ovladači.

DSCN1372 (2)

Soutěžní stůl

DSCN1375 (2)

Česká ilustrace pro děti

Velká pastelka s popiskem Radek Pilař určuje směr k poslednímu místu naší prohlídky. Představuje nám otce Rumcajse i Rumcajse samotného. Nechtělo se mi budovu opouštět, tak jsem využila velký gauč s televizí a shlédla pár dílů oblíbené pohádky. Věřte, že odejít by se nechtělo ani vám.

DSCN1414 (2)

Život Radka Pilaře

DSCN1398

Odpočinkové místo v expozici Radek Pilař

DSCN1406

Knihy o Rumcajsi, Mance a Cipískovi

Prohlídka se chýlila ke konci. Myslím si, že každé město by mělo uvažovat o něčem podobném. Dětem svítila očka, bavily se a zároveň nenásilnou formou vzdělávaly. Pokud vám někdo někdy řekne, že s jídlem se nehraje, nevěřte mu. Do konce dubna 2014 máte možnost zjistit, že to tak není, alespoň v písecké Sladovně. A pokud to nestihnete, mám důkazy v podobě fotografií!

Zdroj úvodní fotky