S hrdiny se setkáváme už od dětství. Pomáhají nám poznávat realitu, ve které žijeme. V našem raném dětství je posláním hrdinů z pohádek naučit nás morálním hodnotám, rozlišovat mezi dobrem a zlem… S přibývajícími léty se problémy, kterým musíme čelit, množí a proto se mění i schopnosti, dovednosti a vzhled našich vymyšlených hrdinů.

Člověk obdivuje schopnosti jiných, které on sám nemá. Lidské schopnosti jsou však v mnoha ohledech příliš omezené a nestačí na dosažení všech cílů, snů a tužeb. Možná i tento popud vede lidi k vymýšlení stále nových a dokonalejších hrdinů. Hrdinů, kteří nemají žádné limity a dosahují až na úplný vrchol svého štěstí.

 

Fantasy – jenom další rozměr skutečností

Každý příběh je odrazem skutečnosti. Skutečnost se také skládá z našich nevyřčených tužeb a snů. Tyhle své fantazijní představy však častokrát potlačujeme do pozadí a dobrovolně se tak podřídíme pravidlům a zákonitostem, které nám diktuje skutečná realita. S přibývajícím věkem jakoby naše mysl zapomínala fantazírovat. Přijde nám to dětinské a také neproduktivní. Zmíněná fakta zabíjejí náš vlastní svět. Svět, ve kterém jsme se s pomocí pohádkových postav utvářeli už jako malé děti a kde se mohl naplno rozvinout náš charakter a osobní individualita, neokleštěna pravidly ani žádným omezením. Jediné zákonitosti tu byly ty, které jsme si dovedli představit my sami. Byl to prostě jenom náš svět, ve kterém jsme všichni byli svými vlastními hrdiny. Proč si tedy sami tenhle svět zakazujeme a zahazujeme klíče od jeho brány?

 

Člověk versus Hrdina

Lidé si zvykli stavět na piedestal slávy sportovce, umělce, politiky… zkrátka ty úspěšné. Stále častěji si však uvědomujeme, že tihle lidé se možná jen narodili pod šťastnější hvězdou. Skutečnou realitu, ve které žijeme každý den, totiž ovládl materialismus a hlavně peníze. Kdo je má, má prakticky vše. Má ve svých rukou osudy mnoha lidí, protože jsou závislí na jeho finanční podpoře, výplatě. Tito ho potom omylem považují za svého hrdinu. Ve skutečnosti jím však není. Nechtějí se mu totiž podobat, jenom ho respektují. Skutečný hrdina totiž není ovlivněn zásadami reálného světa, či rozumem. Jeho rozhodnutí jsou řízena převážně srdcem a jeho vůlí. Vůlí, která ho dovede ke štěstí.

Možná i proto jsou sci-fi tituly pořád tak oblíbené. Třebaže dospělí potlačují svůj individuální svět, nikdy na něj úplně nezapomenou. Stále čekají, že se v nějaké knize dočtou,  jak otevřít brány své fantazie – nové reality, kde by mohli být sami sobě hrdinou.

Autor: Matej Uhlár