V jednom z předchozích článků jsem se věnoval areálu Orlího hnízda, bývalé rezidenční oblasti prominentních představitelů nacistického Německa. Nyní sjedeme zlatým výtahem na zastávku autobusů a zpět do údolí. Podrobněji se podíváme na jezero Königssee.

SAMSUNG CAMERA PICTURES

Jezero Königssee pokryté ranní mlhou. (Foto: Archiv autora)

Jezero Königssee, které jsme mohli vidět již z vrcholku Kehlsteinu, vypadá jako obrovský smaragd položený mezi načervenalými štíty hor. Na jeho hladině funguje čilá lodní doprava pomocí elektrických parníků, které slouží jako hromadná doprava turistů. Z jednotlivých zastávek je možné vyrážet na horské výlety. Než se ale podíváme na samotnou hladinu, pojďme do přístavu.
První věcí, která na vás v něm čeká, zejména při krásném počasí, je obrovská fronta u pokladen na jízdenky na parník. Parníky sice jezdí přibližně každých 15 minut, ale zejména díky davům turistů, si na ten svůj můžete klidně počkat až hodinu. Podívejme se tedy po přístavu.

SAMSUNG CAMERA PICTURES

Malí pstruzi v přístavišti. Jak velké bestie se skrývají v hlubinách jezera Königssee? (Foto: Archiv autora)

K tomu vede z města Berchtesgaden jediná cesta lemovaná stánky s nejrůznějšími předměty, které si turista z Bavorska rozhodně chce odvézt – přívěsky s motivy z Bavorska počínaje a bavorským krojem konče. V tom tu ostatně chodí jedna významná skupina lidí – turističtí průvodci. Zejména pokud potkáte výpravu z Malajsie s malajskou průvodkyní oblečenou jako Heidi děvčátko z hor, jen těžko se ubráníte smíchu. Také jsou tu hned vedle sebe dvě hospody se zahrádkou, ze kterých je vidět na přístaviště.

SAMSUNG CAMERA PICTURES

Jeden z elektrických parníků na jezeře Königssee. (Foto: Archiv autora)

A tak sedíte na zahrádce, díváte se, jak odplouvají parníky a čekáte na ten váš, popíjíte pivo a s číšníkem se bavíte německy. Jaký je pak šok, když tenhle číšník na vaší debatu o tom, kde je vlastně záchod, odpoví slovensky, že přes hospodu a doleva. Při placení vám řekne, že s vámi sice mohl mluvit slovensky, ale aspoň jste si procvičili němčinu. Někdy v té době vám dojde, proč vás tak ostražitě sledoval, když jste upíjeli z půllitru s logem berchtesgadenského pivovaru. Půllitry z hospod se evidentně kradou i na Slovensku, a tak jediné, co si stačíte „vypůjčit“ jsou tácky.

SAMSUNG CAMERA PICTURES

Socha svatého Jana Nepomuckého na tomto ostrově je vidět až při návratu do přístaviště. Pří odjezdu je krytá stromy (Foto: Archiv autora)

Teď už přišel čas na samotnou plavbu po jezeře. Váš parník připlul k molu, vy jste se usadili na dřevěné lavičky a začínáte se rozhlížet. První věc, které si všimnete je to, že kolem celé lodi se to jen hemží potěrem jezerních pstruhů. Loď vyplouvá, proplouváte kolem ostrova se sochou Jana Nepomuckého, která ovšem není z téhle strany vidět, poprvé ji tak spatříte až při návratu do přístaviště. Podobně dopadnete i pokud budete chtít vidět slavnou Spící čarodějnici (horskou formaci Die Schlafende Hexe) a horu Watzmann.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Spící čarodějnice. (Foto: Archiv autora)

Bezpochyby nějvětší zajímavostí je Stěna ozvěny, kde se ze sóla na křídlovku v podání člena posádky parníku stává duet doplňovaný ozvěnou. První stálou zastávkou parníku je poloostrov Hirschau s barokním kostelem svatého Bartoloměje a hospoda s rekordním pstruhem uloveným v jezeře. Poslední zastávka Salet je zároveň začátkem turistické stezky k jezeru Obersee.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poloostrov Hirschau, snímek ze zpáteční cesty od Saletu. (Foto: Archiv autora)

Celá plavba po jezeře se ovšem může nemile zvrhnout – to pokud zrovna plujete s kapitánem, který víc než řízení lodi věnuje svou pozornost vrtulníkům a probíhající záchranné akci. Dokonce ani kapitáni parníku by neměli při řízení svého vozidla používat telefony a nebo dokonce fotit! Většinou se taková nedbalost totiž projeví. Loď, ve které jako na potvoru sedíte vy, pak se skřípěním najede do mola a vy z hovorů personálu přístaviště pochytíte slovíčka jako „díra“, „pluj pomalu“, „nenabírej moc vody“ a „měl bys doplout“. Teprve pak vám totiž dojde úplně vše, o čem se v průběhu plavby hovořilo. Vzpomenete si na to, že pod vámi je až 190 metrů vody, do nejbližšího přístavu asi dva kilometry a navíc se v něm možná prohání nějaký potomek toho obřího pstruha uloveného před zhruba 40 lety. A zatímco se vám tohle všechno honí hlavou, někde pod vámi nachází mladá němka zlatou cihlu v hodnotě půl milionu…