Plují si po modrém hedvábí jako loďky do dalekých krajů za obzorem. Jsou posly deště, slunce i ničivých bouřek. Umí nás utěšit, když zem sužuje těžký pluh parného léta. A v neposlední řadě, jsou to také jedny z nejkrásnějších obrazů matky přírody. Ano, mluvím o mracích. O krásných, nadýchaných chomáčcích vody v tak úžasném skupenství, že vykouzlí nádherné výjevy přímo nad naší hlavou. Napadlo vás někdy na mraky hledět dlouhé hodiny a podrobněji je zkoumat? Napadlo vás vůbec někdy, že mraky se zabývá speciální vědní obor? Pokud ne, následující článek vás možná inspiruje k tomu se nad tím zamyslet. Neboť právě mraky, ač si toho málokdo všímá, jsou velice fotogenické a je i relativně jednoduché pořídit jejich obrázek (zpravidla nikam neutíkají). Podíváme se tedy na trochu teorie o umění nebe i na pár tipů pro fotografy.

U mraků můžeme mluvit o základních čtyřech druzích – oblaky vysokého patra, oblaky středního patra, oblaky nízkého patra a oblaky přesahující hranice pater. Pokud by vás zajímala trocha latiny, dále je tu rozdělení cumulovité (kupovité), stratusy (vrstevnaté) a cirrovité. Ale to necháme na později, jak říkal Komenský, důležitá je názornost.

Cumulus 

Začneme tedy od všeobecně nejpopulárnějšího mraku, a tím je cumulus. Cumulus patří mezi kupovité oblaky, to je přesně ten krásný bělostný útvar, co poletuje nejefektněji osvětlen za pěkných letních dnů. Nejvýhodnější pak je taková oblaka fotit odpoledne, nebudete potřebovat vysoké ISO a vyhnete se šumu. Za takových podmínek je mimořádně hezké vyrazit do rovinaté krajiny, můžeme pak krásně vidět ploché části zespodu mraku a ty pak vypadají obzvláště magicky. Pokud ovšem chcete něco dramatičtějšího a neobvyklejšího, počkejte si na západ slunce. Když se takové cumuly zabarví rudou, až vypadají jako od krve, tehdy to má tu správnou atmosféru, ale chce to trochu zručnosti.

Rostoucí cumulus (zdroj)

Rostoucí cumulus (zdroj)

Karavana cumulů (Vodňansko)

Karavana cumulů (Vodňansko)

Cumulus proti slunci

Cumulus proti slunci

Altocumulus

Dalším velice oblíbeným mrakem je zcela jistě altocumulus. Přesně ten, který jste v dětství nazývali beránkem. Jedná se o oblaky středního patra a jsou na nich krásně vidět změny tvaru v řádu minut. Proto právě na nich je nejsnazší vyrobit tzv. tipelapse, neboť se obvykle rychle sápou dopředu a často připomínají různé tvary. Není nic kouzelnějšího, než si lehnout do trávy a pohrát si s fantazií. Zvláštní a pozoruhodné na altocumulech je, že plují v pěkných vrstvách nad cumuly, takže při bočním pohledu vypadají více „3D“.
Jsou tvořeny přechlazenou vodou ve výškách, kdy teplota klesá pod 0 °C. Jsou mimo jiné předzvěstí zhoršení počasí, takže je dobré „odchytit“ altocumuly včas, dokud nepřijde nějaký nimbostratus (neboli dešťový mrak). Jedním takovým spolehlivým poslíčkem bouřek je altocumulus typu castellanus. Možná už jeho název vám může napovědět, že připomíná hradby, které jsou fotograficky atraktivní obzvláště zrána.
Dalším zajímavým jevem na těchto oblacích je tzv. virga, srážkový pruh. Vypadá to tak, jako kdyby za sebou táhl dlouhý krásný šátek a tak často může připomínat, věřte nevěřte, zuby.

Typický altokumulus po ránu

Typický altocumulus po ránu

Západ slunce plný cumulů a altocumulů

Západ slunce plný cumulů a altocumulů

Altocumulus připomínající zuby od fotografa Arne Barlindhaug Ellingsen

Altocumulus připomínající zuby od fotografa Arne Barlindhaug Ellingsena

Cirrus

Pokud se nad vaší hlavu nahrnul jemný závoj cirrů, pak pravděpodobně v nejbližších dnech dojde ke změně teploty. Můžeme se jimi kochat celé hodiny, a o obzvláště při západu slunce, či v podvečer. Mnoho lidí si těchto mraků ani nevšímá, neboť vlastně ani jako mraky nevypadají, jsou to zkrátka takové průhledné kaly na obloze, nicméně spoustu jejich odrůd umí být překvapivě husté.
Jsou složeny z ledových krystalků a nacházejí se ve skutečně závratných výškách a to i přes 13 kilometrů. Cirry jsou výborným prostředím pro halové jevy, což jsou přesně ty, které určité pozorovatele matou a tvoří dojem UFO a podobných záležitostí.
Mohou připomínat spoustu různých tvarů, obzvláště zajímavým objektem pro váš objektiv by mohl být vertebratus, cirrus připomínající páteř hada.

Cirrus v západu slunce

Cirrus v západu slunce

Zvláštní případy

Jako jeden z nejcennějších snímků mraků můžeme označit s čistou duší cumulonimbus. Proč? Mluvím totiž o bouřkovém mraku, který přesahuje hranice pater a dorůstá do monstrózně gigantických rozměrů. Tento oblak se vyznačuje svou tmavostí a „kovadlinou“ na svém vrcholu. Přicházející cumulonimbusy jsou potom opravdu impozantní, pokud máte možnost stát někde na náhorní plošině a vidíte je z profilu.

Cumulonimbus, který může připomínat i výbuch atomové bomby (zdroj)

Cumulonimbus, který může připomínat i výbuch atomové bomby (zdroj)

Cumulonibus v plné síle (zdroj)

Cumulonimbus v plné síle (zdroj)

Mrak typu lenticularis jsou opět tím, co si lidé pletou s UFO. A ono se vlastně není čemu divit, neboť má skutečně diskovitý tvar a bývá často velice široký. Vzniká přechodem přes pohoří, kde vzniká tzv. efekt fénu, kdy vzduch proudí z údolí k vrcholům mraků a tím je takto pěkně obrousí. Snímky lenticularu jsou velice magické, protože je nemálokdy obtížné potkat ho osamocený, kdy by ideálnímu snímku překážely ostatní mraky. Řadí se mezi altocumuly.

Lenticularis zachycený ve Švýcarsku (zdroj)

Lenticularis zachycený ve Švýcarsku (zdroj)

Doufám, že jsem vás příliš nezahltila latinou a poskytla vám alespoň trochu inspirace. Máte svůj oblíbený mrak? Věnujete se jim už déle? Neváhejte a dejte vědět do komentáře!
Pokud vás tematika mraků zaujala až tímto okamžikem, více se můžete dozvědět na CAS, internetové stránce cloudspotterů, kteří loví mraky po celém světě, nebo si utíkejte do knihovny vypůjčit nějaký atlas oblaků (ale nesplést s Atlasem mraků, to je román  Davida Mitchella).