[adrotate banner=“46″]
Cesta za sebepřijetím může být trnitá, obzvlášť pokud zrovna objevujete svoji menšinovou sexuální orientaci. O tom ví své Rob Woodcox. Nadějný fotograf měl před sebou cestu kolem světa a úžasné pracovní příležitosti – vláčel s sebou však břemeno v podobě utajované sexuality. „Navenek jsem pravděpodobně vypadal jako duhou malovaný zámek, prostě jsem překypoval štěstím a úspěchem. Cestoval jsem, měl jsem práci, dlouholetou přítelkyni, zkrátka věci, které mnozí nemají. Ale něco uvnitř mě stále křičelo, ať se probudím. Bez ohledu na to, jak nahlas jsem běžel mezi stromy, nebo pouštěl hudbu…“ Vydal se tedy na těžkou odyseu za přijetím vlastní totožnosti. A to prostřednictvím svých uměleckých dovedností. Jeho úžasná série autoportrétů vznikla na Islandu a v Pacific Northwest. Obě krajiny jsou známy pro svoji majestátní přírodu, avšak Rob využil nádherné vodopády a útesy jen jako pozadí pro svůj vlastní příběh. Z poetických a lehce surrealistických portrétů vyzařuje emocionální přímost – vykreslují jeho izolaci, osamělost i odvahu. Zkrátka pocity, se kterými se mnozí z nás – a nejen homosexuálové na cestě za sebepřijetím – ztotožní. Vnitřní proces takzvaného coming-outu může být obzvlášť bolestivý a vyčerpávající – je to dost možná o něco těžší, než o sobě říct světu a blízkým. „Odmítal jsem sám sebe a snažil se být tou dokonalou fasádou – asi praxe z tolika let, kdy jsem se jen snažil potěšit ostatní.“
„Výstup“
„Prozření“
„Rozhřešení“
„Klamné zdání“
„Setkání“
„Odložení“
„Očista“
„Odhodlání“
„Lži“
„Zpočátku jsem se cítil izolovaný v nemilosrdném světě, ale rychle jsem si uvědomil, že pravda je nejvíc osvobozující věc a že díky ní budu svědkem skutečné krásy. Chci se podělit o svůj příběh s ostatními, abych všem pomohl si uvědomit, že každá naše identita je důležitá a hodná lásky i přijetí ve světě. Když jsme sví, staneme se upřímnější a bližší i ostatním – svět už se pak není tak izolovaný.“
Dokázali jste se v jeho autoportrétech najít?
[adrotate banner=“9″]