Ondřej Prosický je fotograf přírody. Jeho největší zálibou jsou zvířata a kromě nádherných oblastí zde ve své domovině, se vydává za přírodou do celého světa. Svými fotografiemi se snaží nabádat lidi k většímu zájmu o přírodu a také jejímu pochopení. Sám říká, že jako fotograf není nutné z každé expedice dovézt fotografie. Je to důvod se na to místo vrátit a zkoušet to znovu. Ne vždy se povede zachytit zvířata originálně a stále zachovat náhled do jejich přirozeného prostředí. I proto mne Ondřejovi fotografie velice zaujaly a jsem rád, že souhlasil s rozhovorem.



fb_3871

Řekněte nám něco o sobě, odkud jste? Kde dnes žijete?

Jmenuji se Ondřej Prosický a jsem fotograf na volné noze, s různou intenzitou se věnuji fotografování divoké přírody ve všech jejích podobách. Přestože to byl deset pouze můj koníček bez touhy se tím dominantně živit, od jara letošního roku mi fotografování přináší příjem jediný.

Věnuji se autorské tvorbě, prodávám fotografické obrazy, píši články o přírodě a fotografování, pořádám workshopy i expedice po světě, prodávám fotografie zvířat v zahraničních fotobankách.

Dlouho jsem tvrdil, že mě fotografování přírody nikdy živit nebude, bránil jsem se, ale okolnosti mě donutily. Popravdě se za tohle “selhání” stále stydím, ale bez profesionalizace svého fotografování bych přišel o to, co mě baví nejvíc.

S mojí ženou Martou, dvěma klučíky a dvěma psy žiji v Praze, odkud se ale při každé příležitosti snažíme utíkat někam na výlet.

_s9p8341

 

Jak jste se dostal k fotografii? Studoval jste fotografii nebo jste fotograf samouk?

Přírodu mám rád odmala, kdy jsem se zajímal o zoologii. Přestože jsem nakonec studoval, a poměrně dlouhou dobu mě i profesně živila, geologii, zájem o zvířata ve mně zůstal. Cesty za divočinou, nejdříve zejména po aktivních sopkách, mě přivedly do Střední Ameriky. Právě tam jsem poprvé vzal do ruky fotoaparát, abych mohl o přírodě něco publikovat.
Jsem fotografický samouk, který si hledá svoji cestu. Ve svých fotografiích se snažím zaznamenat chování zvířat ve svém přirozeném prostředí. Ideální soubor fotografií zvířat je ten, kdy nemusíte o jejich životě nic psát, a divák vše na první kuk pozná, kde to zvíře žije, jaké podmínky vyhledává nebo co je typické pro jeho život. A když je nádherné prostředí s dokonalým světlem a případně se mi povede k tomu obsahově něco přidat, jsem nadšený. Vím, že to zaujme i ty, které příroda nezajímá a přivede je to k zájmu o ni. Kromě krásných chvil v přírodě je to pro mě asi hlavní motor toho, proč ve fotografiích přinášet stále něco nového.

_s9p0864

Jaký žánr v oblasti fotografie je Vám nejbližší a proč?

Nejraději fotografuji přírodu, od zvířat přes makrofotografii hmyzu a rostlin až k fotografii krajiny. S tím, že nejblíže mám k fotografování zvířat. Bylo to takové logické vyústění mého zájmu o přírodu a její dokumentování.

Nejvíce mě na tom přitahuje to, že nikdy nelze přesně odhadnou, jaké budou podmínky. Příroda je divadelní představení bez scénáře a klade velké nároky na to umět se v pár vteřinách rozhodnout, co a jak se pokusit zachytit. Překážkou je i samotná technika fotografování, hodně zvířat je aktivních před svítáním nebo po soumraku.

Moc lidí to asi nepochopí, ale já se z cest rád vracím i bez fotografií. Vím, že budu mít důvod se vracet a zkoušet to znovu.

_s9p0344

Jakou techniku používáte?

Od roku 2002 jsem věrný značce Canon. Nejraději fotografuji objektivem Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, protože jej používám při tom, co mám nejraději. Je to takový můj mazílek, zázrak techniky a nejcennější neživá věc, co mám doma. U divokých zvířat jsem fotografoval se všemi teleobjektivy Canon, ale tento mezi nimi vyčnívá. Jedinečná je především jeho univerzálnost, kdy je i s použitím telekonvertoru Canon 2x III výsledný snímek jako z pevného ohniska při stejné délce. To je ideální pro daleké cesty, nemusíte toho tahat tolik, vystačíte si u zvířat s jediným teleobjektivem. Pro zaznamenávání zvířat s jejich prostředím mám i objektiv Canon 70-200mm f/2.8 L IS II USM. K práci používám dalších šest objektivů, vždy podle příležitostí, které očekávám. Fotografická těla mám tři, Canon EOS 1DX Mark II, Canon EOS 5D Mk II a Canon EOS 760D.

 _mg_8171

Máte nějaká oblíbená místa, kam se rád vracíte fotit?

Přestože jsem při cestách za zvířaty obletěl zeměkouli několikrát, nejvíce divočiny si užiji na Šumavě. Pořízení fotografie zvířete v přirozených podmínkách tam není nic snadného a je to výzva, při které se pořád učím. Zaujmout fotografií tygra z Indie nebo ledního medvěda z Arktidy je atraktivností samotného motivu velmi snadné. Pro pořízení poutavé fotografie zvířete v Česku už potřeba jisté odhodlání. Pokud se to ale povede, těší mě to mnohem víc. Výhoda Šumavy je i v tom, že se tam pravidelně setkávám s přáteli se stejným zájmem nebo tam mohu s rodinou.

Ze vzdálenějších míst je to jednoznačně Arktida nebo mlžný horský prales v tropických částech Střední a Jižní Ameriky. Jsou to místa rozdílná, ale třeba právě ten extrém mě tolik přitahuje.

 _mg_3046

Jaké máte úspěchy?

Před lety jsem získal za svoje práce několik prestižních mezinárodních ocenění nebo cenu v soutěži Czech Press Photo, ale v současnosti mi závodění, kdo má fotografii zvířete hezčí, připadá trapné. Nevylučuji však, že se k tomu pro zviditelnění přírody opět v budoucnu vrátím. Protože mě ale fotografie živí a autor by měl být asi vidět, tak se obesílání soutěží nevyhnu. Tedy, zviditelnit bych měl asi sebe 🙂

Není mi příjemné sám sebe hodnotit, ale radost mám úplně z něčeho jiného. Když jsem začínal fotografovat, nikdy by mě nenapadlo, k čemu mohou moje fotografie pomoci. Těší mě, že za ty roky přivedly spoustu lidí k zájmu o přírodu. Když mi někdo napíše, že se mu líbily moje fotografie, prodal motorku a nyní cestuje s fotoaparátem po světě a fotografuje zvířata, je to pro mě cennější než výhra ve fotografické soutěži.

Common Chiffchaff, Phylloscopus collybita, singing singing in the beautiful violet Lupinus flower. Bird in the nature meadow habitat. Wildlife summer scene. Bird with open bill sitting on the bloom.

Plánujete v dohledné době nějaké workshopy nebo výstavu?

Fotografické workshopy mají už svůj tradiční sezonní rytmus. V říjnu to budou dva termíny zaměřené na podzimní krajinu Českého Švýcarska, v listopadu se budeme věnovat dravcům a sovám na Vysočině a v prosinci letím s pěti klienty fotografovat tropickou přírodu do Kostariky.

První roky jsem měl obavy, že mít cit pro fotografii přírody se nedá naučit, ale čím déle to dělám, cítím, že vhodně nasměrovat jde. Důležité je nesoustředit se na techniku, ale umět se dívat, hledat. Snad se mi předávat zkušenosti daří, někteří fotografové se na akce i vracejí.

Výstavy mám dvě aktuálně složené doma. Přes spoustu jiných příležitostí nestíhám hledat odpovídající prostory. Nejvíce mě to mrzí u výstavy Terra Viridis, která měla svoji premiéru ve Slovenském národním muzeu v Bratislavě, a bylo to moc pěkné. Jedná se 50 fotografických obrazů velikosti 100 x 70 cm, které zobrazují pestrost živých tvorů v tropických částech světa. Pokud by někdo ze čtenářů věděl o vhodném místě, určitě by jim tam bylo lépe než v papírových krabicích.

_mg_0157 _12i0421 kolib_s9p2455

Ještě jednou děkuji Ondřejovi za rozhovor a pokud vás fotografie a rozhovor zaujal, navštivte jeho webové stránky nebo facebookovou stránku zde:

www.naturephoto.cz

www.natureart.cz

www.facebook.com/OndrejProsickyPhotographer

Další mé rozhovory najdete v odkazech níže:

Julia Anna Gosporadou, Marek Kyjevský, Daniel Cheong, Martin Rak, Joel Tjintejelaar