Lisha Simpson je jednadvacetiletá, jak sama tvrdí aspirující Australanka z Canberry, která pro svou tvorbu používá povětšinou svoji levou ruku. Její malby na ní jsou však tak realistické, že občas můžete mít pochybnosti o tom, zadli nejsou přeci jen na plátně či papíře. Umělkyně si totiž bravurně pohrává jak s vlastním odstínem kůže, tak s nanesenými barvami, které udělají ruku pojednou tak nějak živější a použitelnější, než je obvykle nedominantní ruka většiny lidí.
Prozkoumáme-li jednotlivé malby, nenajdeme vlastně nic příliš složitého. Tvary jsou zpravidla jednoduché, ale jejich provedení je tak geniální, že z končetiny činí skutečné umělecké dílo. Simpsonová maluje plástve, kosti v dlani i předloktí, nebo si dokonce opticky zauzlovává prsty… Pro ni není opravdu nic nemožné. Od medúzy, co pokračuje z dlaně kamsi do neznáma, až po robotickou součástku má umělkyně stále co nabízet. Jednou vymyslí šípem propíchnutou kůži, jindy v ní zaražené hřebíky. Tu namaluje portrét, tu zvíře, onde pohádkovou postavičku.
Že s mateřstvím přejde volný čas a zájem o umění? Ale kdeže. Simpsonová je ve skutečnosti matkou hned dvou synů. I ty do svého tvoření zahrnuje. A nejen je. Maluje po svých kamarádech, po svém obličeji… Lidská kůže je pro ni zkrátka plátnem číslo jedna. A proč jsou efekty mimo jiné tak realistické? Fotografie její ruky je pořízena na černočerném podkladě, který je po pořízení snímku ještě více ztmaven, a tak oko ani nepozná, kde končí člověk a kde začíná podklad.
Co se týče optických klamů, můžeme je zařadit mezi její nejlepší díla. Různé propletence na prstech, předloktí a dlani jsou prostě neuvěřitelně uvěřitelné. Jak už jsem zmínila, i robotická část ruky je namalovaná tak, že symbioticky zapadá do toho, co je na ruce skutečné. Jakoby opravdu byla kovová. Jste dost napjatí? Pokochejte se tedy jedinečnou tvorbou Lishy Simpson.
Tento propletenec je zcela jistě jedním z nejlepších děl Lishy Simpson.
Všimněte si, jak nejen pásky, ale i rány jsou výborně provedené.
Drží v ruce papírového jeřába, nebo ne?
