Larisa de Palma, americká umělkyně, která svou kresbou pokrývá vše, co ji napadne. Svou tvorbu aplikuje nejen na papír, ale třeba i boty nebo kytary.

Kresbou se zabývá odmalička. Dle jejích slov kolem sebe měla vždy spoustu pastelek a kreslila. Oproti ostatním dětem, které si hrály s panenkami a autíčky. Velice ráda si hrála na umělkyni. Její láska k umění se nikdy nezměnila. Ve škole milovala výtvarnou výchovu, kterou měli dvakrát týdně. Ráda se učila nové techniky. Svoji zálibu začala sdílet s dalšími umělecky nadanými lidmi, se kterými se vídá dodnes. V New Yorku objevila svou lásku ke street artu. V roce 1980 často vídala kresby v metru od umělkyně Keith Haring, která se stala její inspirací. Vzpomíná si na jeden den ve škole, kdy měli výtvarnou výchovu a zrovna je měl její oblíbený učitel, který jim ukázal umění Vincenta van Gogha. Pamatuje si, že při ukázce tvorby od Vincenta van Gogha hrála píseň ,,Vincent“ od McLean. Považuje to za důležitý okamžik ve svém životě. Dojali ji nejen slova písně, ale i tvorba a život Vincenta van Gogha. Fascinovala ji preciznost jeho práce, barvy, linie a tvary. A proč je pro ni tento okamžik tak důležitý? V tento moment se rozhodla, že bude studovat dějiny umění. Na Fairfield University v roce 1988 získala titul z dějin umění. Během svého vysokoškolského studia se učila o všech období umění. Od jeskynních maleb po umělce, kteří byly v té době nejvíce populární. Další inspirací jí byl Andy Warhol, Jean-Michel Basquiat.

Po ukončení studia nevěděla, co bude dělat a po návrhu svého přítele začala pracovat v umělecké galerii, kde se věnovala rámování obrazů, manipulaci a konzervaci uměleckých děl. Tuto práci si zamilovala. V roce 1993 se vdala a rok na to otěhotněla. Měla první dceru a o tři roky později se jí narodila druhá dcera. V tomto období se nemohla umění věnovat tak moc, jak by chtěla. I přesto ovšem tvořila svá umělecká díla. Po skončení mateřské dovolené se vrátila k práci v galerii. Obě své dcery učila techniky kreslení a vedla je k umění. V její tvorbě najdeme mimo jiné i spojení street artu s jednoduchostí dětské tvorby.

Ve chvíli, kdy jedna dcera odešla na vysokou školu se začala naplno věnovat své umělecké tvorbě.  U sebe doma založila studio a pustila se do projektů, portrétů a kresbou ze sebe dostávala veškerou kreativitu nahromaděnou za ty léta, po která se umění nemohla plně věnovat. Svou tvorbu sdílí s ostatními na Instagramu i Facebooku. Nedávno se jí podařilo mít výstavu svých obrazů, což byl její sen. Ukázat všechny své obrazy v jedné místnosti. Když viděla konečný výsledek- všechny své obrazy na jednom místě- vyrazilo jí to dech. Je vděčná všem, kteří ji podporovali v její práci a lidem, kteří jí pomohli výstavu zařídit.

Ona sama podporuje každého, kdo chce kreslit ale myslí si, že to neumí, že mu to nepůjde. Vždy jim řekne: ,, ale umíte a půjde vám to.“  Podle ní si mnoho lidí myslí, že pokud obraz není dokonalý, přesný a ostrý, tak to není umění. S tím ona ovšem nesouhlasí. Říká, že všechno, co vytvoří lidská ruka je umění. Jak říká:,, každé umělecké dílo si zaslouží pozornost.“ Je ráda, že i ona se konečně může nazývat umělkyní.

Tímto jí chci poděkovat, za poskytnutí informací o sobě a své tvorbě a přeji, aby se jí i nadále dařilo.

Conversky č. 3

Conversky č. 4

Conversky č. 5



Larisa při kresbě

Larisa