Fotograf Gabe Tomoiaga vytváří surrealistický svět za pomoci svých tří malých synů, všech mladších čtyř let. Ve svých fotografiích se snaží vyvolat v nás vzpomínky na bezstarostné dětství a lehce upustit od shonu světa dospělých. Gabe své děti vnímá jako svoji největší inspiraci, pomáhají mu přivést jeho tvůrčí vize k životu, zároveň i vidět kouzlo v jednoduchých věcech a stávat se lepším otcem a člověkem.

Při fotografování je nechává volně pobíhat, hrát si a smát se, komunikovat s prostředím. Díky tomu si všiml, že sám sobě komplikoval každodenní život, zatímco jeho synové jsou neustále v přítomném okamžiku. Tím, že je nechává zkoumat a zakoušet život, postupně i zachycuje jejich individuální růst. Každopádně Gabe přiznává, že kluci budou vždycky kluci, a tak je pro ně někdy obtížné zůstat v klidu.