Existují dobří fotografové, existují špatní fotografové a pak je tu skupina fotografů, kteří sakra stojí za to. A právě sem patří fotograf Jára Sijka. Bezprostřední bytost, nelámající si hlavu s okolím, které si možná občas láme hlavu s ním. Máte-li nějaký splín na duši, doporučuji si prohlédnout jeho fotografie nebo se probrouzdat jeho blogem. Uhranou vás jeho fotografie, které mají rukopis kluka, který je stále nad věcí a zároveň s pokorou obdivuje svět kolem nás. A po přečtení jeho blogu vám minimálně hodinu bude připadat, že problémy opravdu neexistují!

Rád fotografuje a váží si lidí, kteří ,,v dnešní době dělají něco poctivě, protože je to naplňuje a baví“. Fotografuje sport a sportovce samotné. Lidi, kteří se věnují řemeslu. Lidi, kteří nevzdávají věci jenom proto, že něco „asi nejde“. V roce 2013 se se svou fotografií, kterou nafotil 2 měsíce před uzávěrkou(!), dostal v prestižní soutěži RedBull Illume Image do TOP 250. Je mezinárodním ambasadorem pro fotoaparát Fujifilm XT-10. Přes to všechno, je rozhovor s ním jako poklábosení s klukem od vedle. A to je přece krása.

Dost dlouho jsem uvažovala nad Tvým logem. Pokud to není tajné, mohl by si vysvětlit, co to vše znamená?

„No jasný… Před tím, než jsem si odjebal kolena, tak jsem si pro sebe tak nějak jezdil. Foťák k tomu přibyl až po tom, když už mi všech těch zranění stačilo, protože tyhle úrazy tě vypnou na delší čas. Tak jsem se místo ježdění začal vozit a učit se s foťákem. Vidle a sekera je jasná, jsem děcko z vesnice a i po těch letech vím pořád kam patřím. Klasickej vidlák… Byl jsem, jsem a budu! A orel je hustej, ne? Hehe… Celé logo mi dělal Radek Mauer a orla vymyslel perfektně on.“

11200911_850942984941594_6941725977148544503_n

Dostal jsi se, se svou fotografií do TOP 250 ve velmi prestižní soutěži The Redbull Illume Image. Pro příští rok máš, jak jsem četla, motivaci dostat se do TOP 50. Přemýšlíš už dlouho nad tím, jakou fotografii příští rok pošleš, promýšlíš to hodně dopředu, nebo to necháš na momentálním vnuknutí? V roce 2013 jsi ji „stvořil“ 2 týdny před uzávěrkou a povedlo se…

„Jojo, nějak se to tam vyhaluzilo, že to tam padlo… No, byl jsem takovej namotivovanej, že bych to hecl, ale postupem času mě to asi už přešlo. Zkusím poslat nějaké fotky zas, ale spíš půjde o fotky co mají nějaký feel, než nějaký technický kombo. Z toho jsem už nějak vyrostl a nemám úplně náladu jít tímhle směrem. Jinak neřeším vůbec, buď něco vyfotím nebo ne, žádnej hrot.“

999715_554776387891590_134497753_n

,,Naše snaha nevyšla naprázdno! Po 4 měsících čekání přišel email… Z 6 417 fotografů a 28 257 zaslaných fotek, vybrala porota 50-ti porotců, složená z různých fotografů a redaktorů světových magazínů naši fotku do TOP250!“

Myslíš, že například u fotografií, které lidé posílají do Redbull Illume, je lepší o takové fotce dopředu přemýšlet? Například hodně fotografií, které se dostaly s tou Tvou do TOP 250, mi přijde, že jde o „momentky“, chvíle, kdy náhodou všechno klaplo. Tedy – je v rozhodování lepší upřednostnit fotografii, která je promyšlená a nebo vybrat jedinečný moment?

„Tam to je 50/50 – buď uděláš brutálně technickou fotku a nebo jsi na neskutečných místech na světě, kde to místo už udělá 70% fotky. Dost důležitou roli tam hraje, že vesměs všechny ty fotky jsou s profesionálními sportovci. Za mě bych řekl, že ten moment je mnohem lepší než připravená fotka, kterou můžeš dělat pořád dokola, než ti vyjde. Moment je jen jeden. Je dobrý vědět, že rozhodně není náhodnej moment, to co dělají ti sportovni (úsměv).“

f_ptych_1433493958_1639

,,Všechny fotky jsou tady jen z x100. Je to pevná 35mm f2, nejde tomu měnit sklo a je tam fakt na beton přidělaná.“

Splnil jsi si sen a vyrazil jsi směr Kanada. Největší zážitek, na který si vždy vzpomeneš, byl…?

„Když pod náma na Rogers Passu sedl sníh a rozjela se kolem nás mapa 20m prasklin a díky bohu se to neurvalo, jinak by jsme tam všichni zařvali. Nikdo kolem nás v rozloze 50km nebyl. Nechceš… A pak všichni profíci jak na snowboardu tak na lyžích, co se s tebou baví, jak kdyby tě znali celý život a jsou schopný tě hecovat na jakoukoliv kravinu. Žádní namyšlení frajírci, i když jsou to top jezdi na světě. A HORY.“

f_dsc-0501

,, Někde jsem slyšel, že… 1 z 10 fotek jsi spokojenej. 1 ze 100 se líbí. 1 z 1000 se je dobrá. 1 z 10000 je skvělá a 1 ze 100000 je „TA“ fotka! Tahle fotka Ondry Bauera z Ischglu je pro mě tou fotkou o které s čistým svědomím řeknu, že to je „TA“ fotka. Nechci k tomu nic psát, nemyslím si, že to potřebuje nějaké zbytečné kecy okolo“

A pokud Kanada a Redbull Illume byly sny, které jsi si splnil – je ještě nějaký velký, ke kterému se blížíš, který si splníš?

„Je jich nespočet… Rozhodně zase Kanada s mojí Eliškou. Japonsko, Island, Norsko… A vyfotit nějaké lokály jak na snowboardu, lyžích nebo kolech, když se poštěstí. Jo a chci psa, ale to až se zvládnu postarat aspoň sám o sebe, hehe.“

f_1_f420200692

,,… a s prvníma vločkama, které začaly v noci padat, začal ten pravej sen…“

Fotografuješ sportovce, přírodu, fotil jsi oficiální fotografie pro českou firmu Tilak. Je to hodně o lidech a tak se ptám – je pro Tebe lepší pokud Ti druhá strana nechá volnou ruku a nebo jsi rád za nápad, usměrnění?

„Mám obrovské štěstí, že moji klienti mi nechávají vždy volné ruce. Nemusím nikdy řešit předem vymyšlené koncepční fotky. Prostě jdeš a co se namane, s tím makáš. Možná i proto to tak funguje. Jsem schopnej se přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám, nejsem žádnej rozmazlenej fracek a nemám problém s čímkoliv pomoct než se začne fotit. A je jedno jestli stavíš skok, taháš výbavu nebo děláš řidiče. Jsem obyčejnej člověk, který si váží jak lidí, tak i přírody.“

73330_545725665463329_1570102554_n

Jsi mezinárodním ambasadorem pro fotoaparát FUJIFILM XT-10. Nebudu se ptát co je na něm špatné a co dobré a proč právě on, (vím, že se asi hodně lidí diví). Ale kdyby si mi měl popsat, co Tě na něm jednoduše baví?

„Je malej, strčíš ho do kapsy, lezou z něj barevně skvělé fotky, ta malá krabice je zatraceně návyková 😉 „

Nevím, jestli to bude jenom můj pocit z práce, kterou děláš, ale moc se mi líbí, že si jdeš takovou svou punkovou cestou, jak jsi někde psal – „vidláckou“. A vlastně i fotografuješ stejné lidi – ty, co se rozhodli jít svojí cestou a být dobří v tom co dělají, i když to není zrovna nějaká ultra moderní, tabulková věc o který se dozvíme z televize, ale věc tradice, kvality a tvrdé práce, ale i opravdového požitku z toho. Máš pocit, že takových lidí je na světě stále dost? Jestli o ně v té uspěchané době nepřicházíme.

„Netuším kolik takových lidí je, ale rozhodně každej, kdo něco dělá poctivě a srdcem, tak má můj obrovský obdiv. Já nejsem člověk, co by potřeboval nějaký fame a být slavnej, to mi je fakt u prdele. Dělám co umím a dělám to pro lidi, kteří si toho cení – jak klientů, riderů, tak stejně i kreativních lidí. Nemyslím si, že by to byl punk, jen to prostě dělám po svém a neřídím se tím „co by jsi měl a jak by jsi měl“. Jen funguju tak, jak jsem byl vychovanej a vážím si věcí. Jsem dobrák a chci být obklopený stejnými lidmi jako jsem já. Na slávu, hromadu peněz a falešný lidi se můžu vykašlat. Nemyslím, že by se šikovní lidé ztráceli, jen je potřeba se o nich dozvědět. A já jsem strašně rád, kdykoliv můžu přidat ruku k dílu, aby se o šikovných lidech, co si jdou svou cestou trošku vědělo.“

Járův dodatek: ,,Děkuju za rozhovor. PEACE.“

f_dsc-0090

177552_410165049019392_691790227_o

1234468_567955163240379_1693980382_n

1015630_531356086900287_980146472_o

302134_436105479758682_1665332271_n

f_dsc-1375-3

f_f433179380

f_f444964724

10177370_658300834205811_991154575827770000_n