Když se pokusíme vybavit si své dětství, možná si nevzpomeneme vůbec na nic ze své zásobárny vzpomínek. Zjistíme, že to jsou pouze zprostředkované zážitky pomocí vyprávění rodičů nebo okoukaných starých fotografií. Někdo si ale vzpomene na úplně jiný svět – ten překypující fantazií a nekonečnými představami a ideály. Přesně takové to podle všeho má i Sandra Arteaga.
Známá sochařka vytváří velmi emotivní panenky. Jelikož je strůjce nápadů hlavně její dětské já, nazývá je s oblibou „dětmi“. Své fantazii se snaží vymyslet příběh, aby ji mohla plně zhmotnit a oživit. Její celoživotní práce mnohé lidi fascinuje, ale má i plno odpůrců, který se panenek děsí. Někdo na své dětské snílkovské já pravděpodobně zapomněl úplně.
