Lidské tělo je nekonečnou inspirací pro každého umělce. Ve všech druzích uměleckých děl, jejichž předmětem je člověk, je anatomie nezbytnou osnovou procesu tvorby. Pouze díky detailním poznatkům o stavbě lidského těla můžeme pozorovat individuální rozdíly tělesné konstrukce, proporce, pohyby a dokonce i projevy nejrůznějších emocí. Bez znalostí anatomie není možné důvěryhodně vyobrazit krátkodobé změny pohybu těla a obličeje.

Pro umělce je lidské tělo především podívanou: jeho oko zkoumá vše, co se dá na objektu objevit. Proto studuje anatomii ne jako lékař, ale jako umělec. Musí se seznámit především s povrchem těla a bezprostředně pod povrchem fungujícím systémem kostí a svalů. V tomto ohledu se studium vnitřních orgánů nejeví jako podstatné.

Při popisu budeme vycházet z klidového stavu lidského těla, nahrazeného jednoduchou geometrickou formou (Obrázek 1)

Scan0002

Osnovou lidského těla je kostra, která slouží jako opora a také chrání vnitřní orgány. Jednotlivé kosti jsou spojeny různými způsoby, většina z nich se uvádí do pohybu pomocí svalů na principu páky.

Scan0003Většina kostí v lidském těle je párová. Ty, jež nejsou párové, např. obratle, se skládají ze dvou symetrických polovin (8). Tvarově mohou být kosti dlouhé, ploché, nepravidelné, což můžete vidět na obrázcích 1 – 6, 8. Konce dlouhých kostí jsou širší než středová část, jsou mírně zahnuté do tvaru písmena S. Takový tvar má např. pažní kost (2). V nejpohyblivějších částech lidského těla se nachází drobné kůstky (6, 9). Najdeme i některé kosti tvarově výrazně odlišné, např. některé části lebky. Patní kost připomíná schodiště, jehož schůdky jsou, pro zaručení větší pevnosti, provázány mezi sebou  (9a).

Scan0004

Zdroj:  Jenő Barcsay „MŰVÉSZETI ANATÓMIA“, 1959